Jsou chvíle, které nás promění tak hluboce, že už nikdy nejsme stejní. Smrt blízkého člověka je jednou z nich. Přichází s bolestí, s prázdnotou, ale také s něčím, co se nedá popsat slovy. S tichým vědomím, že se dotýkáme samotné podstaty života.
Když meditujeme, obejdeme vnitřní hluk a spojíme se s tichem, které je skryto pod vším, co prochází hlavou. Vstupujeme do ticha za každou myšlenkou. Když meditujeme, naše tělo i mysl odpočívají.
Život nás postaví před okamžiky, na které nejsme nikdy plně připraveni.
" Marcelko, prosím, jak dlouhé jsou meditace" Přišel mi dnes ráno tento milý stručný dotaz..
Zbývá pár dnů do konce roku, čas k ohlédnutí i lehkému zamyšlení... a samo se tak děje. A možná právě z toho důvodu, že v hloubi duše víme. Víme, že je to požehnaný čas, kdy se rodí nový způsob bytí, počínaje uvnitř každého z nás. Máme za sebou náročný rok, nebo minimálně ne lehký. V tento okamžik je důležité...
Je to modlitba, krásná modlitba moudrých Aztéků - z aztéckého textu ze 7. století
Poprvé byl tento poklad vložen sem do mého teedeníčku 1.1. 2019, dnes mi přijde milé si ho připomenout. Krásné Velikonoce přeji všem ♥︎
Milí moji děkuji Vám, opravdu z celého srdce. Píšete mi čím dál častěji a děkujete za obsah, který pro vás tvořím a vkládám. A jak jsem slíbila, že bude toho pro vás více, když je vás tady už opravdu tolik a místa nyní máme nekonečno (ano, už i zde, o tom v předešlém příspěvku) začala jsem pro vás psát....
Nenapadlo by mě před rokem, že právě v době, kdy přišlo mnohé omezování a blokování, že teď v době kdy téměř rok pracovat nemůžu tak, jak jsem byla zvyklá, budu oslavovat. Oslavovat jak daří se mi, díky tolika změnám a odvaze dovolit si dělat věci jinak. Je vás zde tolik, kteří vracíte se, posloucháte meditace, registrujete se, píšete mi,...
Když jsem byla malá, často nemocná, dost sama a nemocná, měla jsem rituál. Hned po probuzení, kdy doma už nikdo nebyl přeběhla jsem ze svého pokojíčku vedle do ložnice rodičů a zachumlala se do jejich peřin.
Dnes, už jsem velká :) Mnoho věcí se v životě mění, ale spoustu jich v životě zůstává. Když Tomáš odejde do práce a...
Je to jako tanec. A my musíme dát každé bytosti prostor tančit si svůj vlastní tanec. Všechno tančí; i molekuly uvnitř buněk tančí. Ale my si děláme naše životy tak těžké. Máme tato neuvěřitelně těžká břemena, která s sebou nosíme jako skály ve velkém ruksaku. Myslíme si, že přenášení tohoto velkého těžkého ruksaku je naším bezpečím; myslíme si, že...
"Nevím, kdy tato situace skončí, nevím ani kdy se život vrátí do "normálu", tuším, že tam, kde to bylo, se to nevrátí"
Ještě nás ten starý rok drží, ale brzo už se rozloučíme
Slýcháme dost o duchovním probuzení
Hloubka i magie posvátného života je stále zde.
Léčivý prostor není kniha, kterou přečteme jedním dechem
Umění znamená i zkoumat části sebe sama.
Láska je jako zrcadlo nastavené před obličej.
Jak ke mně přišla meditace, je v posledních týdnech častější otázka, snad proto, že přišlo sem více z vás právě za tímto tématem a tak jsme se i setkali v mých meditačních online seminářích. Proč si to tedy nepřipomenout i zde? Ráda se občas otočím a vzpomenu na své osudové chvilky.
Dotek Adventu a druhá svíčka zapálena ve znamení Lásky
nemůžeš tu být doopravdy pro druhého,
V klidu se dívat a vidět: bohatství ve stínu, život v prostotě, vnímat co srdce ví ♥︎
"Říká se, že všichni lidé hledají smysl života. Podle mě to není tak docela pravda. Já si myslím, že my všichni hledáme především prožitek toho, že jsme vůbec naživu, aby pak naše životní zkušenosti v čistě fyzické rovině mohly rezonovat v našem vlastním nejvnitřnějším bytí a skutečnosti, neboť teprve tak můžeme naplno pocítit to pravé vytržení nad...
A tak jsem je roztáhla, svá křídla. A obejmu teď bez ohledu na vzdálenost každého, kdo bude si to přát, bude potřebovat. Musela jsem zavřít své dveře, opět. A zdám se vám v klidu. To Jsem! Protože vím, že není to navždy. Že navždy jediné, je TEĎ. Jen musela jsem se nadechnout, rozhlédnout se co můžu. To co můžu...
.. může se zdát, že život nás zavírá do klece a nebo, že učí nás svobodně létat. A tak děkuji za svá křídla a srdce plné víry v to, že můžu, můžu i létat .. a tak neztrácejme odvahu ani naději.
.. a možná, kdybys nebyl, byla bych dnes malá poustevnice Ale Ty jsi!.. a možná, kdybys nebyl, tančila bych Sama, kolem ohně a zpívala, právě teď, když slunce zapadá a vítr vyčesává jemně žluté listy ze stromůAle Ty jsi!.. a tak děkuji Vesmíru, že poslal mi Tebe. A vím, že: žádám-li Boha, ať nám dá to...
Byl to zase moc hezký den a já za něj děkuji.
Seděla jsem cestou domů ve vlaku a pročítala zpětně zprávy, v jedné z nich bylo milé poděkování za online cvičení a Motýlí meditaci.. odpovím, poděkuji a přidávám pár slov. V tom přišla rychlá odpověď ... "vypadá to, že ani nemáš žádná trápení ❤️ Moc Ti přeju ten klidný pocit štěstí ..."...
