Paradox Lásky

PARADOX LÁSKY

Milovaná/ý,

nemůžeš tu být doopravdy pro druhého,

dokud se nenaučíš, jak být sám/a se sebou a pro sebe.

Být se svým dechem - nádechem i výdechem.

Když zpomalí, zrychlí, prohloubí se.

Když se břicho zvedá a vtahuje.

Být milujícím svědkem

mimořádné síly, která tebou proudí.

Být se všemi svými pocity, ne jen s těmi příjemnými.

Být se svým zármutkem i hněvem.

S lehkostí i frustrací.

Se svým smutkem, prázdnotou i plností,

divokostí a klidem, s žitím i umíráním.

Být se všemi svými myšlenkami.

Těmi, které miluješ, i těmi, které nesnášíš.

Těmi, které tě děsí, i těmi, které vyhledáváš.

Být s nimi, jak vyvstávají a mizí.

Zůstávat s nimi, když chvíli zůstanou a pak odejdou.

Být se svým bolavým srdcem,

i s tím uzdraveným.

Být se všemi odpověďmi,

a přitom neopustit otázky.

Být s jasností,

a neodvracet se od zmatku.

Být se vším, co je Tvou součástí, má lásko.

Jako je matka tady a teď pro všechny své děti.

Pak budeš vědět,

jak být se vším, co je mojí součástí.

Pečuj o mě tím, že budeš pečovat o sebe.

Najdeš mě, když budeš hledat sebe.

Pusť mě k sobě tím, že budeš poblíž.

To je paradox lásky.

 Jeff Foster 

Zdroj: Na konci dechu