Ve světě, kde je hluk považován za důkaz života a slova za potvrzení bytí, se může ticho zdát prázdné. Ale ticho není prázdné ticho je plné. Plné přítomnosti, vnitřního pohybu, slyšení toho, co je za slovy. Je to prostor, kde duše šeptá, tělo vydechuje a vědomí se rozprostírá do všech směrů.
Dnes, v den matek, posílám své tiché obejmutí i těm, které nesou jiný příběh.
Všichni v životě často hledáme své místo.
Bosé nohy v trávě uprostřed října .. to je obraz tichého vzdoru proti spěchu světa. Je v tom špetka bláznovství a velká dávka přítomnosti. Ta tráva už není letní, je chladivá, vlhčí, a voní zemitěji. Každé stéblo připomíná, že i když se příroda pomalu stahuje do sebe, život stále pulzuje .. jen tišeji.
Ten den byl tichý. Uvnitř křehkost. Šla jsem za maminkou bez očekávání, jen s otevřeným srdcem. Alchymické kalichy, které se mnou mluví beze slov, jsem nesla s radostí, že mohu ..
Na zahradě, mezi keři, ve světle rána se leskla pavučina. Jemná a přesto zřetelná. Nešlo ji nechat bez povšimnutí .. zastavit se a jen tak tam v tom magickém okamžiku být
Někdy se oslava narodí sama, bez balonků, bez velkých slov, bez dortu se svíčkami. Oslava ticha. Oslava bytí.
" Marcelko, prosím, jak dlouhé jsou meditace" Přišel mi dnes ráno tento milý stručný dotaz..
Zbývá pár dnů do konce roku, čas k ohlédnutí i lehkému zamyšlení... a samo se tak děje. A možná právě z toho důvodu, že v hloubi duše víme. Víme, že je to požehnaný čas, kdy se rodí nový způsob bytí, počínaje uvnitř každého z nás. Máme za sebou náročný rok, nebo minimálně ne lehký. V tento okamžik je důležité...
Je to modlitba, krásná modlitba moudrých Aztéků - z aztéckého textu ze 7. století
Poprvé byl tento poklad vložen sem do mého teedeníčku 1.1. 2019, dnes mi přijde milé si ho připomenout. Krásné Velikonoce přeji všem ♥︎
Milí moji děkuji Vám, opravdu z celého srdce. Píšete mi čím dál častěji a děkujete za obsah, který pro vás tvořím a vkládám. A jak jsem slíbila, že bude toho pro vás více, když je vás tady už opravdu tolik a místa nyní máme nekonečno (ano, už i zde, o tom v předešlém příspěvku) začala jsem pro vás psát....
Nenapadlo by mě před rokem, že právě v době, kdy přišlo mnohé omezování a blokování, že teď v době kdy téměř rok pracovat nemůžu tak, jak jsem byla zvyklá, budu oslavovat. Oslavovat jak daří se mi, díky tolika změnám a odvaze dovolit si dělat věci jinak. Je vás zde tolik, kteří vracíte se, posloucháte meditace, registrujete se, píšete mi,...
Je to jako tanec. A my musíme dát každé bytosti prostor tančit si svůj vlastní tanec. Všechno tančí; i molekuly uvnitř buněk tančí. Ale my si děláme naše životy tak těžké. Máme tato neuvěřitelně těžká břemena, která s sebou nosíme jako skály ve velkém ruksaku. Myslíme si, že přenášení tohoto velkého těžkého ruksaku je naším bezpečím; myslíme si, že...
Když jsem byla malá, často nemocná, dost sama a nemocná, měla jsem rituál. Hned po probuzení, kdy doma už nikdo nebyl přeběhla jsem ze svého pokojíčku vedle do ložnice rodičů a zachumlala se do jejich peřin.
Dnes, už jsem velká :) Mnoho věcí se v životě mění, ale spoustu jich v životě zůstává. Když Tomáš odejde do práce a...
"Nevím, kdy tato situace skončí, nevím ani kdy se život vrátí do "normálu", tuším, že tam, kde to bylo, se to nevrátí"
Ještě nás ten starý rok drží, ale brzo už se rozloučíme
Slýcháme dost o duchovním probuzení
Léčivý prostor není kniha, kterou přečteme jedním dechem
Hloubka i magie posvátného života je stále zde.
Umění znamená i zkoumat části sebe sama.
Láska je jako zrcadlo nastavené před obličej.
Jak ke mně přišla meditace, je v posledních týdnech častější otázka, snad proto, že přišlo sem více z vás právě za tímto tématem a tak jsme se i setkali v mých meditačních online seminářích. Proč si to tedy nepřipomenout i zde? Ráda se občas otočím a vzpomenu na své osudové chvilky.
Dotek Adventu a druhá svíčka zapálena ve znamení Lásky
nemůžeš tu být doopravdy pro druhého,
