Jsem Dech

Vím, že jsem v pohledu mnohých divoženka a klidně jí i navždy budu. Napíšu možná jednou celý svůj příběh a možná ne, možná si ho ten kdo chce skládá z našich (i těch zde) krátkých setkání, ač nikdy neříkám vše, vždy jen to, co cítím, že má právě zaznít. Také víte, že často kladu důraz, že každý máme svůj příběh a tak pojďme si ho plně žít. 

Dnes se vám svěřím s mojí láskou ke zvukům. Provází mě (stejně jako vás) už dlouho. Možná jste si také jako malí zacpávali uši a naslouchali rezonanci svého hlasu, a možná vás to i bavilo, stejně jako mě. Fakt je, že každý z nás slyší svým jedinečným způsobem. Bavily a baví mě zvuky kolem mě v přírodě, měla jsem je zvláštní formou uložené v paměti a často si s nimi hrála. Nespoutanou přirozeností dítěte, intuitivním vedením, co slyším napodobovala jsem, stačila odevzdanost a můj vlastní dech. Jako malá jsem bývala často sama doma, dost často i večer a to byly chvíle, kdy mi právě zvuky moc pomáhaly. S hlavou schovanou pod peřinou, dlaněmi přes uši jsem si ty zvuky připomínala. Zapomněla jsem tím zcela na samotu, i strach ze tmy, který mně jako malou provázel, bylo mi najednou dobře se sebou. Bylo úžasné sledovat, jak zvuky se rozplývají po těle, přicházel s tím těžce popsatelný klid. Vzpomínkou jsem utíkala k potůčku, nebo šuměla jemně jako listí, jindy intenzivně jako voda u splavu, někdy hučela jako meluzína, vydávala houpavé "ó" jako kmeny jež ve větru se naklání, napodobovala jsem bzučení včel a čmeláků kteří mi utkvěli v paměti z poletování tam v louce ... 

"Dnes už vím, že zvuk je určitá forma energie, která se dostává hluboko do buněčných struktur a dokáže je harmonizovat. Že zvukem, můžeme ovlivnit mozkové vlny, které ovlivňují náš emoční i fyzický stav. Zpomalí se srdeční aktivita i dýchání a tím i nervový systém. Stejně tak mě fascinovalo a do dnes miluju "ticho" pod vodou. Fascinuje mě voda!" 

Měla jsem obrovskou radost ve zjištění, když při mém prvním učení, jak o sebe musím pečovat, pokud chci pečovat o druhé, byly právě zvuky jedním z nástrojů, který mi v tom budou pomáhat. A tak začala moje vědomá cesta se zvukem. S velkým nadšením, protože se mi vrátily vzpomínky, jak hluboce mi už od dětství pomáhaly a díky tomu mi to dávalo i opravdový smysl, jednoznačně mě vedl můj osobní prožitek. Dnes vím, že je to paměť těla a jeho moudrost a schopnost samoléčení. Jak to tak bývá, v ten moment, kdy jsem svoji pozornost na zvuky upřela, začali se objevovat různé techniky i stará učení. Začalo se prolínat léčení sebe sama s tím, co mohu předávat dál. V Marma terapii se pracuje se zvuky, v pránickém léčení dech a zvuk jsou jako "léčivý dotek", meditační techniky využívají zvuku dechu a jeho vibrací, jako základního prostředku léčení a duchovního rozvoje. V praxi a učení inspirovaném kontinuum movement se pracuje se zvuky, tento intuitivní "tanec" těla v rytmu dechu za doprovodu zvuků, vnímám jako obrovskou schopnost uvolnění, energetického dobití, očisty fyzické a také emocionální, až v duchovní dimenzi bytí. Všechna tělesná i duševní cvičení, která objevuji a zkoumám, cítím, že mají hlubší rozměr i působení, než se na první moment může díky jednoduchosti technik zdát. Vždyť tolik toho intuitivně v běžném životě děláme: ššš.. zvuk, kterým jemně konejšíme, haaaa.. zvuk, kterým si s výdechem ulevujeme, uvolňujeme napětí .. když necháme tyto zvuky s naší důvěrou pracovat, stáváme se tak vědomí si archetypu léčitele v nás ..

"Stačí Být svým vlastním Dechem, On tu cestu zná"

Jsem za to vděčná, protože stejně jako meditace i toto mé učení s velkou radostí předávám dál. Skrze jemné cvičení, vím, že otevírám dveře každému, kdo po tomto poznání hluboce touží. Vlastně dávám prostor k tomu, vzpomenout si jen na to co naše tělo zná ... Cítím to v Sobě a vidím u svých klientů, že stačí s důvěrou v moudrost těla opravdu Jen Být. Následovat pohyb a v klidu nechat se vést. Občas se ptám, zda byl první pohyb či zvuk ale pouštím to, nechávám se unášet ve vlnách proudu života jež prolíná se vším. V kontaktu se Zemí, která mě drží, relaxuje i vyživuje. Jsem Sebou, jsem Tebou, jsem milionem příběhů, jež znám a milionem příběhů co vůbec ne, jen se na krátko objeví a mizí. Tato odevzdanost plynutí života jako takového uvnitř, se velmi rychle přenese do veškerého života. 

Chceme li se poznat, pochopit a opravdu vědomě žít Svůj příběh, musíme postupně, vrstvu po vrstvě jedině my sami odkrývat a milovat. Milovat každou část hluboko v nás, sami sebe, všechny aspekty v nás ukryté, dovolit si a přijmout je všechny. Možná z mých řádek můžete cítit, jak moc miluji a jsem vděčná za to, co objevuji na své cestě. Věřte, že se stejnou radostí  předávám to dál a těším se i z vašich objevů, které ani není třeba komentovat, stačí se na vás dívat, s vámi být. 

Naše těla mluví, v našich společných seminářích,  kdykoliv vstoupíte zas a znova do dveří, vstupují nejen těla rovnější, ale Bytosti sebe-vědomější.

Děkuji, že můžu přitom být.

Platon prohlásil: "Když si budete s někým hodinu hrát, dozvíte se o něm víc, než kdybyste s ním rok diskutovali."

A je to tak, můžu si položit spoustu otázek proč a hledat odpověď tam venku, ale pravda je, že ta jediná dřímá hluboko uvnitř mě samé. Stačí pomalu, po vrstvách se sebou si hrát a naslouchat. 

Prostě a jedno-duše Být.