V každé z nás žije pradávná vzpomínka, na dny, kdy ženy sedávaly v kruhu. Bez hierarchie, bez masek, bez spěchu. Jen v přítomnosti, v tichu i smíchu, v síle i zranitelnosti.
Menopauza. Slovo, které mnohé ženy vyslovují s obavou, jiným zní jako úleva. A přesto je to jen další fáze v tanci života, proměna, která přichází s moudrostí a s voláním po větší pravdivosti, po návratu domů k sobě.
Ve světě, kde je hluk považován za důkaz života a slova za potvrzení bytí, se může ticho zdát prázdné. Ale ticho není prázdné ticho je plné. Plné přítomnosti, vnitřního pohybu, slyšení toho, co je za slovy. Je to prostor, kde duše šeptá, tělo vydechuje a vědomí se rozprostírá do všech směrů.
Byl to dost náročný týden, ale dnešní večerní meditace mi udělala opravdu radost. Mám ráda tyto pravidelné pátky právě proto, že se s týdnem rozloučíme s lehkostí a moc hezky se naladíme na volno, které nás čeká. Dnes byla meditace jiná asi proto, že dorazily dvě mladé slečny, kamarádky. Přivedla je především zvědavost a já jsem ráda za to...
Znáte ten okamžik, kdy někam spěcháte a někdo, nebo něco vás zastaví. Kolikrát se to stane a my se snažíme potom dohnat ten ztracený čas. Já to už dávno nedělám, protože vím, že když to zdržení přijmu, stejně všechno buď stihnu protože to tak má být, no a nebo nestihnu, protože to tak prostě má být. Od chvíle kdy...
