Otázka spíše pro mého manžela

13.04.2016

Při posledním semináři, Meditace s mandalou, které se zúčastnilo devatenáct žen a jeden muž přišla otázka. "Jak přijal vaši proměnu Váš manžel?" Nejdřív mě to zarazilo, protože já osobně nemám pocit, že bych se nějak zásadně změnila, proč si paní, která mě nezná myslí, že ano? Potom jsem si pomyslela, že na to by se měla spíš zeptat mého manžela. Nicméně odpověď si paní na svoji otázku jistě zasloužila. Mohla jsem jen sdělit svůj pocit.

S manželem jsme společně dvacet šest let a máme vzácný vztah. Pracujeme spolu, navzájem se doplňujeme ve všem co po celá léta děláme a to, že jsem večer, když vše utichlo vzala pastelky a v tichosti malovala a malovala a malovala bylo i pro něj pravidelným rituálem. Dost jsem na začátku mlčela a snažila se pochopit, co to je? Co to je za pocit, který při malování mandaly přichází? Odpověď jsem neměla a proto jsem dál mlčela a jen s pravidelností dál usedala každý pozdní večer k pastelkám. Vlastně si nemyslím, že jsem se změnila, jen jsem se zklidnila, vše co jsem dělala dřív jak doma, tak v práci bylo beze změny. Jen jsem přestala spěchat. Udržovala jsem neustálý klid, protože v tom mi bylo a je dobře. Pokud se mi někdy snažily narušit ho situace, které se v životě denně dějí, nenechala jsem se. Udržela jsem si svůj postoj a klid způsobem zvláštně noblesním. Klidným. Ten klid se šířil všude kolem mé rodiny, práce mi šla mnohem lépe, vše se daří tak nějak, hezky. Myslím, že jsem se nezměnila Já, jen jsem změnila návyky. Proč přišla ta otázka? Protože se změn bojíme. Bojíme se dělat něco jinak než doposud jsme dělali, protože očekáváme, že změna bude špatná. Dnes mohu říci naopak. Pokud cítíme, že je potřeba něco změnit, vždy to bude jen k lepšímu. Pokud dokážeme být trpěliví, což je přesně to, co se změnami souvisí, učit se trpělivosti. Nečekat, že když teď začnu něco dělat jinak, vše kolem se okamžitě přizpůsobí, ale vyčkáme a budeme si užívat ten vývoj kolem nás, je to cesta, kterou je úžasné vědomě jít. Jsem na té cestě a užívám si každý den. S pokorou ke všemu co na ní potkám.

No a k otázce jak přijal změnu můj manžel? Dál cítíme vzájemnou úctu jeden k druhému. Dál se doplňujeme na našich cestách i když ne vždy máme stejné tempo. Těšíme se, že jdeme k jednomu cíli a věříme, že bude většinou naše tempo synchronizované a na konci si řekneme, jak to byla krásná cesta. Je jedno kde a kdy bude konec, je důležitá cesta.

Co můžu říci za mého manžela je jedině to, co mohu citovat a říci jeho slovy" vždycky jsem Tě miloval, ale poslední roky Tě miluju nějak víc. Miluju ten klid, který kolem sebe šíříš"      I já se mám raději a děkuji jemu za ten prostor, který mi na mé cestě dává.