Realita ..

Pár dní zpět jsem zde napsala: Hojnost je realita. Nedostatek je iluze. Správné jednání je realita. Snaha jednat správně je iluze. Uvolněnost je realita. Lpění je iluze. Tento okamžik je realita. Minulost je iluze. Vy jste realita. Představa o tom, kdo jste, je iluze.

Potom přijde moje maminka a hned mezi prvními větami mi sdělí nějakou pohromu ve světě a diví se, že o ní nevím se slovy: "Marcelko ty jsi úplně mimo realitu". Není to tónem výčitky, či kárání. Prostě jen konstatování. Nepřemýšlím zda hodnotí mé nastavení .. přijímám a proběhne mi hlavou Ta "realita" na druhém konci světa. Je mi z Té "reality" smutno a na chvíli připustím všechny pocity, které v ten moment přijdou. Asi nejvíc pocit bezmoci se mě vždy opravdu dotkne. Soucit s tím, že se vůbec taková zvěrstva jako bomba vhozená do kostela nebo drancování přírody dějí. Potom se však navrátím do toho okamžiku tady. Do mého světa ve kterém žiju, jaký si tvořím, kde nejsou války a je laskavost všudypřítomná. Neptám se proč to není všude, vím to, protože chybí láska, pokora a vděčnost. Vládne tam jen a jen hloupý systém, kde jednotlivec zapomněl na to kdo je a je tím, čím si právě onen systém přeje mít. A vím, že malé války si dokáže udělat každý ve svém nejbližším okolí, pokud vládne přesně těmito vlastnostmi místo ušlechtilými hodnotami. A proto Já Jsem, kdo jsem. A můj svět je v pořádku. Je v něm láska i soucit s tím, kde láska schází. Svým životem jedině mohu měnit svůj svět a je v něm každý kdo chce být a je vítaný. V něm každý najde klid. Je v něm vědomí, ne fanatismus. Je v něm čistá mysl a ne strach z nákupu do obalu. Je v něm pokora a snaha být dobrá nejvíc, jak to jen jde a nezbláznit se z toho. Bez zdravého rozumu to nejde, vždyť i móda všeho eko a bio nás zničí, pokud nebudeme uvažovat v širších souvislostech. Představil si ten, kdo lpí na čistém přírodním produktu, kolik květin se musí vypěstovat a že i půda může trpět přetížením z potřeby takového množství levandule, kterou například my lidi chceme mít.. I tento takzvaně Bio život je ve finále drancování, pokud v něm schází rozum. Takže tak. Každý máme jak svou vlastní realitu, tak svou dávku iluzí a vůbec to nechci hodnotit. Jen si to prostě uvědomuji a svět tak jak je přijímám. 

S rozumem vlastním v realitě života

Marcela Magdaléna