Posvátné ticho - prostor, kde slyšíme duši

Ve světě, kde je hluk považován za důkaz života a slova za potvrzení bytí, se může ticho zdát prázdné. Ale ticho není prázdné ticho je plné. Plné přítomnosti, vnitřního pohybu, slyšení toho, co je za slovy. Je to prostor, kde duše šeptá, tělo vydechuje a vědomí se rozprostírá do všech směrů.

Ticho je posvátné, když ho vědomě zvolíme. Když do něj vstoupíme jako do chrámu, s úctou a důvěrou, že se v něm objeví právě to, co má být slyšeno. Možná to bude bolest, možná touha, možná klid. A možná nic – a právě to nic je tím největším darem 

Ticho, které léčí

Ticho není jen opakem hluku je léčivým prostorem. V tichu se obnovuje náš nervový systém. Tělo si může dovolit uvolnit napětí, které drželo jen proto, že nebyl klid. V tichu můžeme slyšet své vlastní myšlenky bez šumu okolí a rozpoznat, které z nich nejsou naše.

Někdy je ticho společné.
Sdílené mezi dvěma lidmi, v kruhu žen, nebo ve spojení s přírodou. Je to ticho, které nehrozí, které neodsuzuje. Je to ticho, které nás nese, jako voda nese list.