Sedm zastavení na prahu podzimu

Malý průvodce cestou k podzimní rovnodennosti

Jsou chvíle v roce, které nás přirozeně zvou k zastavení. Nemusíme o nich mnoho vědět. Stačí si všimnout, že svět kolem nás se mění. Rána jsou chladnější a světla pomalu ubývá. Večer přichází dříve.

V krajině vše dozrává a pomalu začíná odevzdávat to, co už naplnilo svůj čas.

Podzimní rovnodennost mám moc ráda. Vnímám ji jako jeden z těch tichých prahů roku, kdy se světlo a tma na okamžik setkávají v rovnováze a vše kolem nás se pomalu začne nořit do delších nocí.

Než tento práh překročíme, zvu vás na malou cestu. Tak jak to mám ráda, tak nabízím i Vám vědomý přechod, na cestě kolem roku. Nemusíme nic zvláštního vykonat. Ani to neberme jako další úkol, nebo něco, co je potřeba ještě zvládnout. Pozváním je, každý den malé zastavení na několik minut, které vrátíme sami sobě.

Budeme vzpomínat na to, co dozrálo.
Všímat si své sklizně.
Pouštět.
Hledat rovnováhu.
Vstupovat do prázdného prostoru.
A připravovat se na překročení prahu.

Každým zastavením nás bude provázet několik slov, jedna otázka a jednoduchá praxe s dechem nebo tělem.

Možná si budete chtít něco zapisovat. Možná budete jen chvíli sedět v tichu. Obojí je dost.

Na cestu si můžete připravit

malý zápisník, svíčku a místo, kde můžete být každý den alespoň několik minut sami se sebou.

A pokud budete chtít, přineste si během týdne z procházky jeden přírodní předmět, který vás osloví 🍂 list, kámen, větvičku, semínko nebo plod. Na konci cesty pro něj najdeme místo.