Zpátky do minulosti

Dnes mi vznikl volný den. Jak se to stane? Přijdete k autu a zjistíte, že nemáte spz a bez ní na silnici nesmíte. Tak dobře, řeknu si a začnu řešit situaci. Vyřešeno, protože značka si leží na myčce v Blatné, kde jsem se včera po asi dvouhodinové procházce místní oborou zastavila s myšlenkou, že už fakt nevidím do zrcátek a navíc po té procházce chci ještě chvilku jen tak čučet a být v teple a myčka přišla jako celkem dobrý plán. No a protože telefon mám plný fotek, tak jsem si začala promazávat a šla tím hezky zpátky do minulosti. Jasně, že to byl kouzelný čas, který jednoho vede k zamyšlení. Spoustu fotek dětí, psa, přírody Srí Lanky... no a moje první procházka s Tomášem. Jojo, úplně první, kdy jsem projížděla Plzní z víkendu od rodičů a tak proč ne, když se to oběma hodilo. Já v té době nespěchala ani za dětmi ani za někým jiným a on to měl stejně. Bylo nám přáno, řekla bych. Víte co, bylo to moc fajn to je jasné, jinak bychom spolu dnes nežili, ale co si ve spojení s touto fotkou a vzpomínkou na první chvíle uvědomuji, jak moc pravdy je na tom, že naše chování je podmiňováno tím s kým právě jsme. Neznali jsme se a tak naše povídání bylo o rodinách a nás samých a nejvíc o tom, jakých chyb jsme se dopustili hlavně my. Bylo až neuvěřitelné, jak jsme se odevzdaně zpovídali jeden druhému. Když jsem si po té milé procházce sedla do auta a měla před sebou druhou část cesty, přemýšlela jsem si nad tím, co vše zaznělo. Chvilku jsem měla pocit, že mi Tomáš ani nemohl vyprávět o sobě, protože ten klid a jistota co z něj vyzařovaly rozhodně nebyly jako příběh o člověku, který umí křičet a být pěkně vzteklý. Uvědomuji si jednu velkou pravdu, v lidech vidíme to samé co je v nás samých. Jak to nejlepší, tak to co na sobě odmítáme. Možná proto jsem viděla ten klid a radost z všedních dní. Trvá už to nějaký ten týden, měsíc .. nevím od kdy počítat vztah vztahem, ale pokud první zprávou, protože ta byla pro nás dva tím osudovým momentem, tak už vlastně více než rok. A jediné co vidím je radost, jediné co cítím je klid a jediné zač děkuji, že máme to štěstí, že jsme vedle sebe. Vím, že je potřeba někam růst a taky je jistě pravda, že sem tam rozpor je kořením života, ale jsem si jista, že to vše jde i v onom klidu. Máme vedle sebe hodně zkoušek a oba si to uvědomujeme, protože i když v mnoha věcech jsme opravdu stejní, jsme i v mnoha opravdu rozdílní. Je malý zázrak ne to, že oba opravdu vidíme a uvědomuje si chyby, kterých jsme se dopustili ale že jsme se z nich poučili a víme, že vztah je práce nás obou. Důležité je, že pro nás oba je důležité totéž. Oba ctíme stejné hodnoty. Někde jsem četla, že vztah má tři pilíře - důvěru, porozumění a vášeň, a stojí na pevném základu přátelství. Myslím, že to všechno máme a jsem za to moc vděčná. Tak nám držte palce ať se nám to daří. Ať nám jiskřička radosti v očích vydrží a tento vzájemný pohled plný štěstí nám zůstane. 

Totéž z celého srdce přeji i já Vám

Marcela Magdaléna

p.s. ano, úplně první foto od Tomáše