Život je věc volby

Ano tu máme. Volbu. Myslím, že to nám bylo do vínku dáno, na rozdíl od květin a zvířat. A díky ní to máme někdy i těžké. Místo abychom šli cestou, kterou mnohdy už i vidíme, pochybnosti o nás samých nás vedou těsně vedle. A my se se svými pochybami, strachy a domněnkami plahočíme, jsme utahaný ze zvedání kolen až pod bradu a neustálého koukání pod nohy, kam nejlépe našlápnout aby to nejméně bolelo. A přitom ten jeden jediný krok stranou, s pevnou vírou, že to není klam, že cesta může být i přehledná, že to je přeci ta má cesta, nám může pomoci. Svěží tempo, lehký krok, jasně si vidět pod nohy  a klidně i jít a třeba si pod ně nekoukat, když všechno kolem je tak krásný..  Taky se ještě plahočíte s obavou, zda ten krok stranou, ať už vlevo nebo vpravo může být krokem na lepší cestu? V hlavě Vám dokola běží "ach, vidět tak ty překážky dřív a s klidem si cestu uklízet, nespěchat a našlapovat lehce a nenechávat za sebou spoušť.."   Jedno je jistý, k cíli dojdeme všichni. Úlevou by mohlo být, když si uvědomíme, že jsme se tak rozhodli. Že nikdo nám to za trest nedal. Že je to naše volba! A možná taky to, že cesta je dlouhá a všechno má svůj čas.  A především, že ta volba jít teď třeba až po kolena hustou trávou, místo cestou pěkně vyšlapanou má jistě svůj smysl. Jen si nestěžovat. 

Marcela Magdaléna