Žít sebe je svatyně

Všichni v životě často hledáme své místo.

Ve vztazích, ve světě, v každodenních rolích. V průběhu času učíme se být "někým" - být dcerou, matkou, přítelkyní, ženou, ženou, která pomáhá.. 

A někde mezi tím vším se někdy ztratíme sobě.

Žít sebe přitom neznamená ztratit odpovědnost vůči druhým. Znamená získat odpovědnost vůči své duši. Znamená přiznat si, co opravdu cítíme. Co nás živí. Co už dál nechceme. Kde láska proudí, a kde jen bolest přebývá.

Je to cesta odvahy.
Jemné, tiché, ale nepohnutelné odvahy stát si po boku, i když ostatní nerozumí.
I když se to "nehodí". I když je jednodušší mlčet.

Ale my jsme se nepřišly schovat.
Přišly jsme rozkvést.