Zastavený čas

Vypadalo to nejdřív trochu posmutněle. Místo, které je v době teplých dnů jako pulzující tepna, plné života, bylo hned při prvním pohledu od silnice zcela jiné. Ale překročením nějaké pomyslné hranice a s každým dalším krokem to bylo neskutečně krásný. Bylo to tiché, ne smutné, bylo to velmi živé a vůbec ne bez života. V tom tichu bylo jasně cítit odpočinek a všechna energie jako by se držela pod pomyslnou pokličkou aby ani trochu neuniklo a bylo dostatek na další období. Přesto procházet se tímto bylo dobíjející více než dost. Úžasné je, že energie, kterou si člověk sebou z tohoto odnáší má samozřejmě obrovskou hodnotu. Pokud si toto uvědomí, má šanci se od přírody hodně naučit a s nabitou energií stejně dobře hospodařit. Ale navíc mi to ještě velmi připomínalo vnitřní klid, možná bych si troufla říci, že tak to opravdu vypadá. Přesto, že kolem uší fouká vítr a hladina vody se tím vlní, dole u dna je absolutní klid. Chvílemi fouká tak, že stromy až skřípou jak se ohýbají, přesto v základu u kořene zůstává pevně stát. Neustále okoukávám a neustále se učím. Jsem jako malé dítě, které se jen opičí a miluje podobenství. Příroda mi je, byla a vždy bude největším učitelem. A ona to ví, proto jsem si jistá, že to ona mi za odměnu, že jsem opravdu celou dobu v přítomnosti a vědomí života, na samém konci procházky okolo přehrady potkala k té všudypřítomné kráse ještě dvě labutě. Po dlouhé procházce, v tichosti, v radosti najednou vidíte dvě překrásné bytosti, které v klidu plují a velmi pomalu jedna nebo druhá, občas obě strčí hlavu pod hladinu. To vše jako ve zpomaleném filmu, až se opravdu zcela zastavily. Bez jediného pohybu, hladina byla jako zrcadlo. To splynutí mi připadalo neskutečně dlouhé. Vnímala jsem ten pohled a všechny pocity, které mi toto naše splynutí přináší. Celou cestu domů jsem se jen usmívala a když jsem ještě večer zavírala oči, ptala jsem se:

 "Víš co vidím? .. Ty dvě labutě. A víš co cítím?.. Úžasný klid a věčnost."

S láskou 

Marcela Magdaléna

p.s. No a aby jste znali celé naše zákulisí, tak Tomáš byl navíc opravdu moc nadšený barvou toho bagru (nebo jeřábu??)