Zastav se a dýchej

Dnes večer jsem měla být v jurtě. Meditovat, malovat sdílet a být průvodcem těm, které se ocitnou v kruhu se mnou. Vše bylo jinak, přihlášených bylo tak maloučko, že jsem se rozhodla smířit s tím, že tento večer nebude, omluvit se těm, které se těšily stejně jako já a zamyslet se nad vlastním volným časem. V okamžiku, kdy jsem odeslala poslední "omluvenku" mi došlo, že já nemám být ten, kdo ten večer bude průvodcem, ale já mám být ten, kdo se nechá vést. Ulehla jsem včera večer na tři hodiny do ticha a nechala se vést Svým tělem, naladila se na Svůj dech, Svoji energii, nalezla Svoji harmonii a především rozproudila Své, po zimě zamrzlé tělo. Dech, zvuk a dotek... Až když jsem si lehla na zem, uvědomila jsem si jak moc to potřebuji. Protože veškerá voda ve mně jako by zamrzla, stejně jako všechny rybníky a potůčky v posledních týdnech, které jsem tolik obdivovala v jejich zamrzlé kráse. Je tak jednoduché odpojit se. Byla jsem velmi špatný hospodář a ani jsem nepostřehla okamžik, kdy byla ta osudná chvilka, kdy jsem vydala víc než bylo v pořádku. Jak se cítím dnes? Od rána cítím v žilách proudící teplo a každý nádech a výdech je jako závan svěžího vzduchu.

Vítej, Jaro ve mně.

Možná to máte stejně, možná si říkáte to je jen jarní únava a se sluníčkem to přejde. Věřte mi, bude to kolem nás veselejší, barevnější, rozkvetlé a voňavé, ale pokud Vy sami, neuděláte už teď kvalitní, vědomý nádech a výdech, tu krásu kolem si potom neužijete s takovou radostí, jakou by to mohlo být.

Krásné Jaro vám všem. Zastavte se a nadechněte se..

Marcela Magdaléna