Výdech-klid-nádech-přirozenost ..

Poslední dobou stále více učím. Předávám co jsem se naučila, skrze vlastní prožitky a jsem za to velmi ráda. Na začátku bylo mé dlouhé učení, nicméně vím, že největším našim bohatstvím je vlastní zkušenost, protože jinak jsou to slova a prázdná teorie. Má letitá práce, spojená s učením a právě s těmito cennými zkušenostmi mi dodala dost jistoty na to, předávat to dál. Mojí snahou bylo a je, učinit maximum co mohu pro to, abych byla šťastná, protože štěstí patří k životu a je částí našeho pravého já. Znáte-li sami sebe, máte přístup k samotnému zdroji. A není to těžké učení, je to jen a jen přirozenost. Stačí začít u vlastního dechu, tím myslím, přirozeného dechu. Bez vnucování dechových technik, kterými bychom chtěli dech řídit. Je to jednoduché, jde jen o to poznat vlastním prožitím přirozený dech, přijmout jej a dát mu prostor aby se rozvíjel. K tomuto nemůže dojít chtěním, ale jen oddaností a odevzdáním sama sebe do tohoto procesu.. 

Ve chvíli, kdy zažijeme tento proces, pochopíme zákonitost veškerého bytí. Být v proudu přirozeného toku života jak uvnitř, tak navenek. 

Jak moc je to pro mě důležitá zkušenost? Troufám si říci, že nejcennější. Protože mnoho lidí medituje ale zároveň se odpoutává od reality, čímž se svému tělu tak vzdálí, že jejich vnitřní přítomnost již není v dechu ani poznat. Je prázdný, povrchní, ne živý. Jsou narušeny ony tři pilíře dechu a v životě vnějším je zcela stejná nerovnováha.

výdech-klid-nádech

Marcela Magdaléna

K tomu dnes pár řádek, citujících Abd-ru-shinovo  Posleství Grálu.

"Jenom ten, kdo správně vydechuje, může a bude i správně nadechovat: k tomu ho správný výdech přiměje a přinutí. To dává tělu zdraví a sílu.

Ve výdechu člověk dává! Vydává něco, co je ve stvoření k užitku. Ve zpětném či následném účinku, je člověk jenž věnuje výdechu péči a pozornost, schopen se hluboce a s chutí opět nadechnout, čímž do něj proudí veliká síla, zcela jinak, než při povrchním dýchání. 

Obráceně ale tomu tak není. Člověk se může s požitkem a hluboce nadechovat, aniž by byl samovolně nucen rovněž důkladně vydechnout: většina lidí  totiž provádí právě výdech povrchně. Chtějí požitkářsky brát, nemyslí však na to, že by měli i něco dávat.

A jak je to s tělesnými věcmi, je to i s duchovnímu ději. Chce.li duch čerpat, to znamená přijímat, musí to přijaté předávat proměněné dál. Proměna nebo formování před předáním sílí a zoceluje ducha, ten je pak stále schopnější  přijímat stále cennější podněty, pro které vytvořil prostor předáváním přijatého, ať už slovem, písmem, či jiným působením..."