Štěstí jako důkaz souladu

Dnes mnou prošla myšlenka na štěstí. Ne jako otázka, jak ho získat, ale jak ho vlastně ve svém životě žiju. Uvědomila jsem si, že pro mě štěstí není vrchol, ke kterému bych chtěla šplhat, ani to není okamžik euforie, ani splněný seznam přání. 

Vnímám ho jako něco mnohem tiššího .. jako synchronicitu. Jako okamžik, kdy se vnější svět potká s mým vnitřním pohybem. Potvrzení, že jsem v rovnováze. Že jdu svou cestou a nejdu proti sobě.

Právě v tom cítím radost. Ne hlasitou, která potřebuje důkaz, ale hlubokou, která plyne.

Krátce nato jsem si otevřela přednášku Alberta Villolda. Mluvil o tom, že lidé se za štěstím honí a právě proto ho nenacházejí. Že štěstí není něco, co se získá. Že je to vedlejší efekt života v pravdě. V radosti. V tvoření krásy.

Usmála jsem se. Ne proto, že bych objevila něco nového. Ale proto, že jsem cítila potvrzení.
Takové to tiché "ano".

A taky jsem si uvědomila ještě něco. Když cítím štěstí, necítím ho primárně v srdci, jak by možná napověděla hlava, nebo by se možná očekávala odpověď, kdyby se mě někdo zepta.. Cítím ho ve tváři. V rozjasněném pohledu a jemném vnitřním úsměvu.

Je to okamžik, kdy se můj výraz ztiší a zároveň oživí. Kdy cítím život, ne jako vzrušení, ale jako hluboké naplnění přítomností. Možná je štěstí právě toto, když se nevzdalujeme sami sobě. A možná je to celé mnohem jednodušší, než jsme si kdy mysleli .. nehnat se za pocitem, ale tvořit život, který je pravdivý. A já jsem si uvědomila, že přesně tak ho znám. Když žiju pravdu, štěstí se objevuje samo. Možná je štěstí jen jemným znamením, že jsme se od sebe nevzdálili. Že naše kroky, myšlenky i srdce kráčí stejným směrem.

Zároveň vím, že jsou chvíle, kdy tento úsměv zmizí. Kdy je svět těžký. Kdy radost není po ruce. A právě tehdy mi pomáhá vědomí, že život je pohyb a nic nezůstává stejné. Ani smutek nezůstane.

Možná je naděje právě v tom, že žádný stav není konečný, že i chvíle, která není naplněná radostí, tu nebude napořád.

A možná je štěstí nakonec jen jemným světlem,
které se vrací vždy, když se vrátíme sami k sobě.

Požehnané dny štěstím, 

v lásce

MM

.. a teď se tě jemně zeptám: Když vyslovíš slovo "štěstí", kde ho cítíš v těle?