Slunce a Luna, nádech světla, výdech klidu
Slovo pro čas, kdy se ticho mění v cestu.
Dnešní den, 7. 7. nese v sobě tvar klíče. Klíče, který neodemkne nic navenek, ale pokud dovolíme, může v nás samých. Je to den, kdy se ticho stává branou, ne prázdnem. Je to den, kdy se důvěra stává cestou.
Letos je síla tohoto dne zesílena, uspořádání nese energii nové
éry.
Možná to není cítit na první pohled. Ale můžeme to cítít v těle:
Jako jemné zachvění.
Jako nutkání být chvíli sama.
Jako větu, která nečekaně dojme.
Jako hluboký výdech, po kterém něco odezní - a ty víš, že už je to jiné.
Meditace Slunce a Luna v těle k dnešnímu dni patří jako dech k tichu. Je to to, co nás může provést tímto portálem vnitřně, jemně a přitom velmi hluboko.
Je to návrat do středu - do hrudníku, kde světlo netlačí a stín nebolí.
A dnešní den je přesně ten, kdy tanec protikladů není rozpor, ale jednota
Přijměte tuto krátkou meditaci, a nejen pro tento den, ale kdykoli bude potřebovat:
☆ pro rozjímání na začátku
dne: Pro zklidnění i aktivaci
☆ nebo jako vnitřní obraz: "Dotýkej se z místa, kde tančí tvé Slunce s Lunou"
☆ jako rituální dech: "nádech Slunce, výdech Luna opakuj několikrát v tichu"
☆ jako symbol pro návrat domů: "Domov je tam, kde se světlo nebojí stínu."
Mantra Slunce a Luny v těle
Nádech světla, výdech klidu.
Slunce ve mně září, Luna ve mně tiše vede.
Jsem celistvá.
Jsem doma.
Co nám dnešní den mohl připomenout?
Třeba jen tolik, že ..
Není kam spěchat
Není co dokazovat
Nejsi pozadu
Nepotřebuješ být silnější
Jsi právě tam, kde máš být
Jsi a to stačí
Máš-li deník, zde je podnět pro chvíli psaní .. dnes, nebo kdykoli pocítíš, že se chceš vrátit k sobě.
Kdy naposledy jsem se
opravdu zastavila?
Co ve mně dozrává, i když to ještě nemá jméno?
Jak vypadá moje cesta "domů"? Kam se vracím, když ztichnu?
Co mohu dnes pustit, aniž bych musela něco chápat nebo řešit?
A nakonec si napiš jednu, nebo každou z těchto vět:
Kéž je tento den branou, ne cílem.
Ticho mě nezastavuje.
Ticho mě vrací domů.
Důvěra není jistota.
Je to krok, který dělám i přesto, že nevidím cestu.
A já dnes kráčím.
Ne pryč. Ale blíž.
K sobě.
V lásce, tichosti
Marcela Magdaléna