Slovo není jen slovo

Slovo může pohladit, ale může být taky pěkným úderem. Komunikace je věda. Výhodou je, že jediná škola, kde se učí, je škola života a štěstí máme v tom, že tu absolvujeme my všichni. Komunikace myslím si, je hned po učení sebe-lásce, učení sebe-hodnotě, umění odpouštět, umění přijímat a umění dávat další pěkně těžký předmět. Jednomu jde lépe to, druhému ono, ale zvládnout to musíme všechno. No a nevím, zda to máme někde v osudu vepsáno, že si některé předměty i zopakujeme. Občas se i ptám, jestli se to všechno dá za jeden pozemský život stihnout. Uvidím. Určitě je to snazší, pokud přijmeme, že to někde hluboko v sobě už máme, že to známe, jen to oprášit. V každém případě, začala jsem sebeláskou. Myslím si, že pokud miluju sebe, se svými nedokonalostmi, přesněji,  jsem dokonalá taková jaká jsem, nemohu potom vidět tyto věci jako nedokonalost na druhých a budu i je milovat takové, jací jsou. Znám li svoji hodnotu, kvalitu, talent i dar, potom mi neublíží jediné slovo, byť by bylo křivě myšlené, protože vím, že ten kdo jej vyřkl, nezná tu svou. A z mého hrdla nikdy nevyjde slovo, které by ublížilo, protože pamatuju bolest takového slova a vím, že bolí už když hrdlem prochází. Kdo miluje sebe, umí milovat vše kolem a neubližuje. Možná jsem to vzala ze špatného konce, ale nemyslím si. Jsem si jista, že z mého hrdla jde láska, kterou cítím. 

Hodně úspěchů ve studiu nám všem, v tomto velkém institutu zvaný život.

S láskou 

Marcela Magdaléna