SKLIZEŇ
Co ve mně během času světla dozrálo?
🍂 Zastavili jsme se.
🍂 Ohlédli jsme se s vděčností za tím, co nám život přinesl.
A dnes se podíváme na svou sklizeň.
Když vyslovíme toto slovo, možná se před námi objeví obraz dozrálých jablek, obilných klasů nebo zahrady vydávající své poslední letní plody. Sklizeň je vidět. Můžeme ji vzít do rukou,ochutnat, spočítat. Ale naše vlastní sklizeň bývá mnohem mnohem tišší a často ji nelze ani nikomu ukázat.
Možná jste se během posledních měsíců naučili více důvěřovat, možná jste našli odvahu udělat rozhodnutí, které jste dlouho odkládali. Možná jste dokázali říci ano, nebo naopak poprvé vyslovili své skutečné ne. Možná jste něco přestali zachraňovat. Něco přijali. Něčemu odpustili.
Možná jste začali více naslouchat svému tělu. Odpočívat dříve, než přijde úplné vyčerpání. Požádat o pomoc. Být chvíli sami. Nebo jste se po dlouhé době znovu dokázali radovat.
To všechno mohou být plody. Ne každá sklizeň musí být velká, aby byla důležitá a ne všechno, co v nás dozrává, potřebuje být viděno druhými.
Dnešní zastavení
Najděte si několik klidných minut. Pokud můžete, vezměte si dnes do dlaní něco, co v sobě nese obraz sklizně. Jablko, ořech, semínko, kaštan, kousek obilného klasu.. nebo cokoli, co jste našli venku a co vás oslovilo.
🍂 Chvíli to držte v dlani.
🍂 Zavřete oči.
🍂 A představte si všechen čas, který tomuto jedinému plodu předcházel.
🍂 Semínko. Tma země, první kořeny. Déšť. Slunce. Vítr. Čas.
Nic z toho nebylo možné přeskočit. Plod nevznikl v okamžiku, kdy jsme ho utrhli. Dozrával dlouho předtím a možná je tomu stejně i s námi.
Položte dlaň na oblast svého srdce. Několikrát se pomalu nadechněte a vydechněte.
A položte si otázku:
Co ve mně během času světla dozrálo?
Nehledejte úspěchy. Nehledejte to, co by dobře vypadalo napsané na papíře.Podívejte se hlouběji.
V čem jsem dnes jiná než před několika měsíci?
Co dnes dokážu, co pro mě dříve bylo těžké? Čemu více věřím? Co už o sobě vím? Kde jsem změkla? Kde jsem naopak zesílila?
Možná objevíte něco velmi nenápadného. A právě tam chvíli zůstaňte.
Moje sklizeň
Pokud si během této cesty píšete, otevřete svůj zápisník a dnes si do něj napište:
Moje letošní sklizeň je…
A potom nechte slova přicházet. Nemusíte vytvořit dlouhý seznam, vyberte třeba jen tři věci.
Jednu, která patří vašemu tělu.
Jednu, která patří vašemu srdci.
A jednu, která patří vašemu životu.
Možná zjistíte, že jste sklidili něco, co jste na začátku roku vůbec nezasévali vědomě. I život někdy zasadí semíno za nás.
Malá praxe na dnešní den
Předmět, který dnes držíte v ruce, si ponechte. Položte jej na místo, kde jej během dalších dní uvidíte. Nebude ozdobou, bude připomínkou.
Něco ve mně dozrálo.
Pokaždé, když kolem něj projdete, můžete si na okamžik připomenout jednu věc, kterou jste dnes rozpoznali jako svou sklizeň.
Není potřeba říkat:
To přece nic není. Je. Není potřeba ji zmenšovat.
Dozrát také znamená dovolit si přijmout vlastní plody. Bez porovnávání, vysvětlování. bez potřeby, aby je někdo další ocenil.
A večer, než půjdete spát, se ještě jednou zastavte před tím, co jste si vybrali jako svůj symbol sklizně. Vezměte jej do dlaní a v duchu si řekněte:
Vidím, co ve mně dozrálo.
Přijímám svou sklizeň.
A děkuji cestě, která k ní vedla.
Potom jej vraťte na své místo. Ještě ho budeme potřebovat.
Protože než začneme pouštět, je dobré vědět, co si přejeme uchovat.
V lásce
Marcela Magdaléna