Síla ze mě ..

Sundejte mi boty a uvolníte mi křídla

Jsou dny kdy si říkám proč, proč jsme si je obuli? Snad na chvilku a stal se z toho zvyk? Co když právě tímto odpoutáním se od země zapomněli jsme, na to spojení, které cítím že mě vyživuje a relaxuje. Že mé tělo je úžasný prostředek, co přibližuje mě k poznání. Že mé tělo a víra v přírodní zákony mě nenechá padnout a když, tak dá znovu sílu vstát .. jsou to boty co zpřetrhaly kořeny jistoty ve svém vlastním těle? Odpověď vím, že nikdy nepřijde hlasem ani slovem z venčí. Tu každý sám, musí jedině cítit .. a tak už nikdy nechci znova zapomenout. Dotýkám se země jak jen to jde, chodidly, prsty, dlaněmi. Dotýkám se a děkuji, že mohu po ní kráčet a se stejnou úctou vzhlížím k nebi a děkuji, že mohu pod nim žít. Vím, že jsem tím vším.

V tomto těle tady a teď

Marcela Magdaléna