Samota

Je pravda, že samota budí ve spoustě z nás strach. A je také pravda, že ruku v ruce s touto realitou, v tomto civilizovaném prostoru vzniká závislost na druhých. A v tomto okamžiku se mi zdá, že je to nejhorší. Protože neumím-li být sám se sebou, snášet samotu a žít se sebou samým, nemohu očekávat, že někdo jiný vedle mne bude mít jiný pocit. Šířim-li nepokoj, nemohu očekávat klid. Pokud chci žít v klidu a míru sám se sebou, měl bych najít klid a harmonii v životě. Kde začít? Uvědoměním si, s čím nejsme ve svém životě spokojeni. Podívat se na své problémy ze všech úhlů pohledu a uvědomit si, že pokud prožívám osamocení ve vztahu k druhým, třeba i ve své vlastní rodině, je na čase přestat se bát. Je čas objevit sám sebe a zjistit kdo doopravdy jsem. Protože jinak budeme stále žít s pocitem nepochopení, s pocitem, že partner a naše okolí nám nerozumí. Ale jak může, když ani my sami jsme nenašli doposud odvahu být v jednotě s celou svojí bytostí. Jít svou vlastní cestou a splnit svůj úkol v této společnosti, které mohu být tolik prospěšný. Stále slýcháme, že začít se změnou je potřeba vždy u sebe, chceme-li něco změnit. Neočekávat, že se změní naše okolí aby my jsme v tom našem životě byli šťastnější. Co najdeme v té samotě, které se tolik bojíme? Zjistíme, že nepotřebujeme někoho druhého abychom prožívali naplněný život. Zjistíme, že vzájemná pomoc je v pořádku, ale také zjistíme, že se umíme postarat sami o sebe, umíme sami usínat a umíme i sami vstávat a těšit se z nového dne. Pokud toto vše umíme a jsme se sebou, svým já, svým nejvíce blížním šťastni, potom se můžeme s jistotou a radostí vybrat, zda žít v páru nebo o samotě. Už nehrozí strach ze samoty ani hrozba závislosti. Můžeme očekávat jen šťastný život, který je opravdu svobodný.

S láskou Marcela Magdaléna