Sami sobě průvodcem
I když už známe svou cestu po které se dát, jdeme ještě dál a mnohdy i dlouho po té, na kterou jsme zvyklí. Obava sejít z vyšlapané, opustit jistotu, že nás na ní už nic nepřekvapí.. Není to poťouchlé? Jako malí jsme milovali překvapení a to nejen vánoční. Milovali jsme dobrodružství, nebáli se risku, protože jsme očekávali jen ten jediný a nejlepší výsledek. Byli jsme posedlí vším novým byť nepoznaným. Ale když vyrosteme začneme sázet na komfort a jistotu. Zapomeneme na spontánnost a svůj vysněný cíl, ke kterému naše cesta vede. Závidíme dětem jejich bezstarostnost a radost z maličkostí a zapomínáme, že i v nás dřímá stále totéž. Stačí jen opustit to co vypadá jako jistota, protože není-li to na té naší cestě, je to jistota jediného. Žít v ne štěstí.
S láskou Marcela Magdaléna