Prázdný prostor
Dokážu chvíli nic nepřidávat?
Ušli jsme už kus cesty.
🍂 Zastavili jsme se.
🍂 Poděkovali.
🍂 Rozpoznali svou sklizeň.
🍂 Něco jsme položili zpět na zem.
🍂 A včera jsme hledali místo, kde se v nás potkává světlo se stínem.
Dnes nemusíme dělat nic dalšího.
Dnes necháme mezi tím vším vzniknout prostor.
Možná jsme si zvykli prázdná místa rychle zaplňovat. Když máme chvíli času, sáhneme po telefonu, když nastane ticho, začneme mluvit, když něco skončí, ptáme se, co bude dál. A když něco pustíme, máme chuť vzniklé místo co nejrychleji naplnit něčím novým.
Prázdno v nás někdy probouzí neklid, jako by znamenalo, že něco chybí. Ale příroda nám znovu ukazuje něco jiného. Pole po sklizni není prázdné, země pod spadaným listím není opuštěná.
Semínko uložené v temnotě půdy nedělá nic, co bychom mohli vidět a přesto se něco děje.
Možná existují chvíle, kdy život nepotřebuje naši pomoc. Potřebuje jen prostor.
Dnešní zastavení
Dnes si nemusíte připravovat žádnou otázku, ani nic hledat. Najděte si jen několik minut.
Posaďte se a ruce položte volně do klína.
Zavřete oči a vnímejte dech.
Nádech.
Výdech.
A potom další.. Neměňte jeho rytmus, nesnažte se zklidnit. Nesnažte se vůbec o nic.
Jen chvíli buďte.
Pokud přijde myšlenka, nechte ji, pokud přijde zvuk, vyslechněte ho. Pokud tělo potřebuje změnit polohu, dovolte mu to. Možná si všimnete, jak rychle začne mysl něco nabízet. Vzpomínku, plán, otázku, nápad, celý seznam toho co je potřeba udělat .. není třeba ji zastavovat, jen nemusíte za každou myšlenkou odejít.
Můžete ji nechat projít a zůstat. Tady. V prostoru, který nemusí být ničím naplněný.
Včera jsme si všímali okamžiku mezi nádechem a výdechem. Dnes u něj na chvíli zůstaneme. Nezadržujte dech. Jen si všimněte přirozené chvíle, která někdy vznikne sama.
Nádech - malé ticho - výdech - malé ticho - a znovu ..
Možná je právě toto jeden z nejmenších prázdných prostorů, které v sobě stále nosíme. Nic se v něm nemusí stát a přesto dech bez něj není úplný.
Malá praxe na dnešní den
Najděte si dnes jednu obyčejnou chvíli, kterou byste běžně něčím vyplnili. Čekání, cestu, chvíli před schůzkou, několik minut před usnutím. A dnes nic nepřidávejte. Žádnou hudbu. Žádné čtení. Žádný telefon anni potřebu využít ten čas "dobře".
Jen zůstaňte chvíli s tím, co je.
A pokud dnes přece jen potřebujete jednu otázku, nechte ji přijít až večer. Nesnažte se na ni odpovědět. Jen ji položte do ticha:
Co se objeví, když na chvíli přestanu hledat?
A pak ji nechte být. Možná nepřijde nic a právě to může být dnešní dar.
Prázdný prostor není místo, kde nic není. Je to místo, kde ještě nemusí nic být. A možná právě proto se v něm může narodit něco, co bychom vlastní vůlí nevymysleli. Dnes naši malou pečeť ani nemusíme vyslovovat nahlas.
Můžeme ji jen nechat projít dechem:
Nic nemusím přidávat.
Důvěřuji prázdnému prostoru.
Zůstávám.
V lásce
Marcela Magdaléna