POUŠTĚNÍ
Co už nemusím nést dál?
🍂 Zastavili jsme se
🍂 Poděkovali jsme
🍂 Podívali jsme se na svou sklizeň
🍂 A teprve teď přichází chvíle obrátit pozornost k tomu, co už s sebou dál nést nemusíme
Podzim nám tuto cestu ukazuje každý rok. List, který byl celé léto součástí stromu, jednoho dne změní barvu, ještě chvíli zůstává a potom přijde okamžik, kdy se pustí.
Bez hluku.
Bez vysvětlování.
Bez otázky, zda se rozhodl správně.
Prostě nastal jeho čas.
Možná i v našem životě existují věci, které kdysi měly své místo.
Způsob, jakým jsme se chránili. Představa, kterou jsme o sobě nosili. Povinnost, kterou jsme přijali.
Očekávání druhých. Starý příběh. Potřeba mít všechno pod kontrolou..
Možná nám to kdysi dokonce pomáhalo a přesto to dnes může být příliš těžké.
Pouštění nemusí znamenat odmítnutí toho, co bylo. Může být poděkováním za to, co nám něco přineslo a rozpoznáním, že už přišel čas položit to zpět na zem.
Dnešní zastavení
Najděte si několik minut pro sebe. Pokud můžete, vezměte si do dlaně suchý list. Podívejte se na něj. Jeho barva se změnila. Jeho čas na stromě se naplnil a přesto na něm není nic špatně.
Není méně krásný proto, že uschl, je jen v jiné části svého příběhu.
🍂 Zavřete oči.
🍂 Položte dlaň na srdce nebo na místo v těle, kam vás dnes přirozeně zavede.
🍂 A chvíli dýchejte. S nádechem jen přijímejte. S výdechem dovolte tělu o trochu více povolit.
Nemusíte nic hledat, jen si položte otázku:
Co už nemusím nést dál?
Možná se objeví něco konkrétního. Člověk, situace, vzpomínka.. Ale možná to bude mnohem jemnější.
Potřeba být pro všechny k dispozici. Přesvědčení, že musíte všechno zvládnout sami. Strach z toho, co si pomyslí druzí. Nějaké staré "měla bych". Nebo způsob, jakým o sobě stále přemýšlíte, přestože už dávno nejste tím člověkem, kterým jste byli tehdy.
Nespěchejte. A hlavně se nesnažte něco najít jen proto, že dnes máme den pouštění.
Možná právě teď není nic, co potřebujete vědomě odložit.
I to je možné. Pouštění není úkol. Je to svolení.
Malá praxe na dnešní den
Vezměte svůj suchý list.
Pokud chcete, napište si nejprve do zápisníku jedno slovo nebo jednu větu:
Už nemusím nést…
Nemusíte ji nikomu ukazovat. Potom vyjděte ven, najděte místo, kde můžete list položit zpět na zem. Chvíli jej držte v dlani. Nevkládejte do něj boj. Nevkládejte do něj přání něco ze svého života vymazat. Jen dovolte, aby představoval to, co už nemusíte držet tak pevně jako dosud.
A potom otevřete dlaň. Položte list na zem. Možná jej odnese vítr. Možná zůstane přesně tam, kam jste jej položili. Není potřeba kontrolovat, co s ním bude dál. To už není vaše část cesty.
Všimněte si jedné věci. Místo, které vznikne po puštění, nemusíme okamžitě něčím zaplnit. Nemusíme už dnes vědět, co přijde místo toho. A možná právě to bývá nejtěžší. Dovolit chvíli existovat prostoru mezi: už ne a ještě ne.
Podzim zná tento prostor velmi dobře. A možná nás pomalu učí důvěřovat mu také.
Večer si můžete položit ještě jednu otázku:
Jaké by to bylo, kdybych to opravdu nemusela nést dál?
Nechte tělo odpovědět, možná přijde hlubší výdech. Možná úleva. Možná smutek,a nebo vůbec nic. Všechno je v pořádku.
Položte dlaň na srdce.
Nadechněte se a s výdechem nechte dlaň otevřenou.
Děkuji tomu, co bylo.
Už nemusím držet.
Dovoluji si uvolnit ruce pro to, co přijde.
V lásce
Marcela Magdaléna