Poselství v mém objetí ..
Jedna květina pro mě jedna květina pro maminku, jedna pro mě ...
Jaká je? Moje maminka? Je to moje maminka, velmi silná žena, která byla vždycky velmi přísná na mě stejně, jako na sebe. Dnes mnohem více vidím a cítím a přála bych jí, aby se začala mít také stejně tak i ráda, jako má ráda mě. To ona mě učila, že v životě bych měla mít jeden metr na všechno. A když jde o to jak se dívá sama na sebe jako by přesně na tyto slova zapomínala. Vlastně je to občas těžké vidět a rovnýma nohama v některých situacích, plných sebe-ne-lásky stát. Ale člověk může a má právo jen na jedno. Ne chtít měnit, ale naslouchat a třeba jen tak být. Přesně v tom, co si myslíme, že by druzí mohli dělat lépe, či jinak, bychom měli mít nejvíce soucitu a pochopení a věřit, že každý má svoji cestu ke svému vědomému štěstí. Že každý staví most k svému duchu jinými, vlastními postupy. Tak, aby byl pevný a už nikdy nikdo nemohl zviklat jeho základy. Myslím na mojí maminku často, s velkou láskou, jakou jsem schopna nejvíce cítit. Není to lítost, není to otázka, je to víra a láska v mém srdci i mé mysli ♡ A jsem-li na blízku, je to objetí, které dává pocit klidu, bezpečí a vědomí, že je milována. Jsou momenty, kdy nejsem v úplném tichu a zazní moje slova, ale zřejmě většinou v ten správný moment, jelikož téměř vždy přijde jen zpětné děkuji.
To je mé poselství v objetí, že to láska vše objímá. Nesoudí, nehodnotí, miluje a věří...
Marcela Magdaléna