Opečuj se ..

.. ať můžeš rozkvést. Biologické jaro klepe na dveře. To naše jaro, které nehledí na list a datum v kalendáři.  Poznáme to velmi jednoduše, když přichází máme touhu obklopovat se řezanými květinami, slyšíme v přírodě více zvuků, vnímáme více vůní a chce se nám a to asi jen nám ženám, tančit. Máme chuť na něco šťavnatého a čerstvého - to je první, kde buďme jemní a mysleme na to, že všeho pomalu. Ještě stále je pro tělo potřeba teplé jídlo, jinak s energií opravdu do kalendářního jara nevydržíme. Květiny už doma mám,  můj muž je velmi senzitivní a tak mě předbíhá v mnoha věcech. Se stravou je to jako každý rok, nemám chuť moc jíst a nemám ani chuť na kávu, tělo se hlásí k očistě a tak mu ji dopřávám. Ale rozhodně nehladovím. Ven vybíhám co to jde. Nechávám vítr ať odnese co už nepotřebuji a déšť přijímám celkem s radostí. Co mi už v tyto dny je méně milé, je mokrý sníh. Přesto, že bílý sníh miluju a zimní radovánky také, teď už ho spíše respektuji a přijímám jako každý rok, kdy zima to nevzdává.  Je to stejné a stále dokola, první dny zalité sluncem a ptačí zpěv je jen vábnička a potom přichází poslední zimní představení. Odpočívám, tak jak tělo žádá a ono žádá. Nezlobím se na sebe, že se mi nechce ani malovat, ani cokoliv rozdělaného tvořit. Lenoším čtu a pracuju. Vesmír mě hlídá, máme dohodu, když mu budu naslouchat, bude všeho vždy akorát. A tak to je. A jsem opravdu vděčná. Jak to máte vy? Cítíte klid a těšíte se na jaro - to za okny? 

Těším se a mávám, s úsměvem v tento rozmarný den

Marcela Magdaléna