Někdy pomůže papír

Myslím, že kdybychom všichni méně mluvili a snažili se slovy vyjádřit nejniternější vlastní pocity bez obviňování, více vnímali, co říkáme v pár slovech, naučili se naslouchat řeči těla a dechu, bylo by mnohem méně slz a hlavně nedorozumění. Správná komunikace je velké umění. Každé vyřčené slovo je nevratné, to víme a kolikrát potom moc litujeme, že jsme rychleji mluvili, než bychom vyčkali a dali si vzájemně šanci k nádechu a výdechu. Tolik se máme pořád co učit. Ale začít, zkoušet to a nevzdávat to, bychom měli. Takže se nebojme. Buďme upřímní, klidní, otevření a zároveň také všemu otevření a naslouchaví. Jak jsem se zbavila strachu mluvit o svých citech a potřebách já? V přírodě. Protože je jednodušší mluvit ke stromu, který naslouchá. Neskáče do řeči a tím dává prostor k vyjádření všeho, co má zaznít. Ten pocit, že jsem to aspoň vyslovila, mi už sám o sobě ulehčil. Občas pomohlo napsat vše na papír. Bylo to "vyřčené" a já se více utvrzovala v tom, že umím říci co potřebuji aniž bych osočovala, obviňovala, aniž bych slovem ublížila. Jednoho dne jsem si uvědomila, že už nemusí stát proti mě strom. Že jsem si natolik jista tím co potřebuji vyslovit a natolik ve svém srdci, že neublížím jediným slovem. Je to opravdu velký kus cesty, ale o tom život přeci je. Jít a učit se.. 

S láskou Marcela Magdaléna