Návratníček

09.09.2018

.. když si člověk uvědomí, jak se v tom životě míjíme... Kolik šancí asi dostaneme, než musí přijít prostředník, který nás propojí, protože Teď už je opravdu ta správná chvíle. A když si nad tím tak v mém životě přemýšlím, opravdu vždy přijde někdo, kdo spojí a zmizí, jakoby to byl jeho jediný úkol. A právě proto si považujme a vítejme každého, kdo přichází, protože vždy si něco cenného předáváme, a věřím, že mnohdy ani nevíme, jak velkou hodnotu tento poklad jednou může mít. Návratníček proto, že dnes díky jednomu takovému "minutí" jsem si hluboce uvědomila, kolik takových momentů bylo. A jedna vzpomínka za všechny, o kterou se podělím, o tu nejcennější. O ten můj poklad. Otec mých dětí, po 26 let můj muž a po zbytek života můj přítel. Na vojně byl v Domažlicích, kde se procházel po stejných chodnících jako já. Zde jsem bydlela a rostla, v této době jsem zde trávila posledních pár měsíců, než dokončím školu. Po pár měsících byl převelen do Poběžovic, kde myslíte, že jsem trávila všechny víkendy a poslední prázdniny? Ano pouhý 4km odtut a Poběžovice byly jedinou nejbližší vesnicí, kam jít nakoupit. A stejně ne, míjeli jme se až dokud nás v Praze neseznámil kamarád. Kde je dnes? Věřím, že se má dobře a je šťasten, svůj úkol splnil a zmizel. No a ten muž, kterého kdybych minula, nebyl by otcem mých dětí, potom by moje děti nebyly právě tyto děti .. že už není mým manželem nic nemění na tom, že je navždy přítelem, rodičem a jsme rodina. Je mnoho dalších, které si uvědomuju a jsem opravdu vděčná, možná i mnohem více pokorná s dalším a dalším uvědoměním. No a když "návratníček" tak fotka je přesně z té malé vesnice a Návratníček, se říká právě té žluté krásce, která zdobí kraje cest, abychom našli cestu zpět. 

Mějte krásné dny 

Marcela Magdaléna