Menopauza - proměna, která si zaslouží něhu

Menopauza. Slovo, které mnohé ženy vyslovují s obavou, jiným zní jako úleva. A přesto je to jen další fáze v tanci života, proměna, která přichází s moudrostí a s voláním po větší pravdivosti, po návratu domů k sobě.

Není to konec, ale začátek hlubší kapitoly. V těle ženy se ztišuje rytmus, který dříve tančil v lunárních vlnách. Tělo zpomaluje, volá po odpočinku, po pozornosti, po tichu. Jako by říkalo: "Už nemusíš spěchat. Teď naslouchej sobě."

Je to čas, kdy tělo přestává být domem pro nové životy zvenčí, ale stává se chrámem, ve kterém se rodí nové poznání. O sobě. O tom, co je skutečně důležité. Je to doba, kdy žena začíná být víc pro sebe než pro druhé a to není sobectví. To je návrat.

Vím, že je to dar, že tuto proměnu vnímám jako krásu. Ale také je to výsledek mé cesty, vnitřní práce, mé odvahy být v těle vědomě. A možná právě tím mohu být majákem pro druhé ženy, které ještě hledají pevnou půdu pod nohama, i pro muže, kteří nevědí, jak být.

"Cítím s muži..." menopauza není jen ženská záležitost. Je to proces, který se odehrává v prostoru vztahu. Tělo ženy se proměňuje, její vědomí se otevírá do nové fáze moudrosti, ale tím se otřásá i celý vztahový vesmír, kterého je součástí.

A muži? Ti často jen tiše stojí a dívají se… nevědí, jak pomoci, jak být nablízku, jak nebýt odehnáni… protože ani žena sama někdy neví, co potřebuje. A právě tehdy je třeba laskavosti. Oboustranné. Tichého pochopení, že obě strany stojí na prahu něčeho nového. 

Neznámého. Možná trochu děsivého. Ale i posvátného.  

V lásce jsem proto napsala tento otevřený dopis ženě, která se mění a muži, kter stojí po jejím boku 

V lásce

Marcela Magdaléna