Medituj ...

Přesně ten moment, kdy vím, že můžu jen jediné. Ne že by nebyla chuť dělat cokoliv jiného, ale vím, že teď chci udělat přesně To. Ležet, nohy si pokrčit v kolenou ruce si položit na hrudník a zavřít oči. Poslouchat ticho a slyšet v něm jak hloubky, tak výšky. Ty, které dokáží vyvolat husí kůži po těle. Protože vím, že ticho není nula, vím, že je sakra nač se těšit... Že zazněl poslední tón zjistím, jen pro to, že pozornost má náhle zpět můj vlastní dech, který vnímám pod svými dlaněmi. Nepotřebuji pokračování, přesto, že tato symfonie trvala jen pár krátkých minut vím, že trvala přesně tak dlouho jak měla... miluju tu chvíli, kdy se dotknu tohoto neuchopitelného, nepochopitelného. Toho kdy Jsem tím vším.

Když se otočím a vzpomenu si na svůj první pokus o meditaci, už nevím přesně jaké to bylo. Možná plné kritiky, otázek jestli to bylo, to co má meditace být, takže plné hodnocení.. ale pamatuji si to jedno podstatné, chtěla jsem to znova, protože jsem cítila něco v ten moment nového, něco co jsem ani nechtěla dávat do jakékoliv formy. Jen sem to chtěla zažít zas! Potom přišlo pochopení, že To chtění, onoho momentu je přesně to co musím okamžitě opustit a nechat to plynout. Stejně čistě, jako v ten první moment, plný jen čistého odhodlání. Medituji pravidelně a v průběhu dne, když se objeví právě tato touha, vkročit do naplňujícího ticha jsem moc vděčná, že jsem to kdy zažila a proto vím, jak pár minut stačí, když je potřebuji. A mohu kdykoliv a kdekoliv.

 S láskou sobě.

Medituj ..

Marcela Magdaléna