Mám Tě ráda dědo

02.11.2017

Občas slyšíme hlas a máme dokonce pocit, že opravdu promlouvá tady a teď. Každý kdo se kdy dotkl našeho srdce v něm navždy zůstává. Chybí mi děda. Vím, že se dívá, vím, že mě hlídá. A když někdy nevím... jistě je to on, kdo mi napovídá. Byl to pro některé lidi morous a možná podivín. Ale mě vychoval, nechal mě i povzbuzoval být svou. A byl by na mě dnes pyšný. Minimálně proto, že jsem sebejistá i když pro někoho jistě podivínka. Voněl po hašlerkách a v neděli výjimečně mýdlem na holení. Miluju hašlerky a vůni mýdla a taky kostelní zvony, protože mi připomínají kyvadlové hodiny v kuchyni, kde mi bylo vždycky tak dobře. 

Vlastně mám pocit, žes mě nikdy neopustil, že jsi pořád se mnou. Děkuju dědo. 

Mám Tě ráda. Marcela Magdaléna