Malé zkoušky ..

Pamatuji si na ten den, kdy jsem namalovala svoji první mandalu aniž bych věděla, že ji právě maluju. Proces, kdy jsem neměla žádný plán, koukala na prázdný papír a jen cítila touhu malovat. Neřešila jsem jak to bude vypadat, jen jsem se nechala unášet tím pocitem, že můžu nechat ruku klouzat po papíru a nehodnotit co se právě děje, jestli je to dobrý, nebo špatný. Jak bych to mohla hodnotit, když to nebylo hotové a navíc jsem neměla Ten plán ...

Odevzdaná tomu pocitu blaženosti až do posledního momentu. Tak se mi to líbilo, že už mě to neopustilo. Postupně se tento proces, stal mým životním stylem. Nechat věci dít, sny si plnit tím, že udělám první krok, čímž vložím energii a myšlenku a potom věřit, že už se věci na pozadí dějí a to co s odehrává tady a teď je cesta, která mě k naplnění vede. Někdy si říkám, potřebuji snít, když žiju v tom co je teď? A potom si říkám, ale to co je teď je cesta vedoucí k mým dřívějším snům .. A v ten moment si uvědomím jak daleká je ještě moje cesta k "Tady a teď" , myslím si jak už dobře mi to jde a potom náhle přijde chvíle, kdy si uvědomím, jak nakukuju do budoucnosti.  

Co dělám v takovou chvíli? No pochválím se, že jsem si to uvědomila a jsem zase tady a teď. Nejsem žádný mudrc, mám jen selský rozum, ale k mému klidnému životu mě dovedl. A to, že se občas podělím slovy o mé myšlenky, co se mi právě honí hlavou, není zas tak často, nicméně občas se mi to prostě chce. Děkuju, že čtete a píšete mi, že mé myšlenky a klid Vás baví. Že Vás inspirují a dávají naději. Moc si cením toho, že se mnou sdílíte i své sny a cesty, které se postupně rovnají a jsou přehlednější. Děkuju, že tady se mnou jste.

S úsměvem 

Marcela Magdaléna