Když emoce mohou dokončit svou cestu

Často máme pocit, že pokud si dovolíme naplno cítit smutek, strach nebo vztek, pohltí nás. Proto emoce zadržujeme, umlčujeme nebo odvádíme svou pozornost jinam.

Tělo však funguje jinak.

Emoce jsou přirozenou součástí života. Vznikají jako odpověď na situaci, která potřebuje naši pozornost. Přinášejí energii, někdy k ochraně našich hranic, jindy k přijetí ztráty, k hledání bezpečí nebo ke změně směru. Samotné slovo emoce pochází z latinského emovere - uvést do pohybu. Emoce tedy nejsou určeny k tomu, aby v nás zůstaly. Jsou určeny k tomu, aby prošly.

Když si dovolíme bezpečně plakat, vědomě dýchat, třást se, tvořit, pohybovat se nebo jednoduše zůstat přítomní tomu, co právě cítíme, tělo dokončuje proces, který bylo nuceno kdysi přerušit.

A tehdy se děje něco velmi důležitého.

Neumírá naše citlivost, neumírá naše schopnost cítit. Umírá pouze to, co již splnilo svůj úkol. Staré napětí se uvolňuje. Příběh ztrácí svou moc. Tělo se vrací do rovnováhy.  Každá plně prožitá emoce se stává minulostí. Není to smrt života, ale smrt všeho, co již nemusíme nést. A na místě, kde byla dlouho bolest, začíná znovu vznikat prostor pro život.