Jak to jen popsat..

01.01.2018

..myslím teď na chuť té koblihy. Není to obyčejná kobliha, má svůj příběh. Ale ten myslím jednou bude vyprávět někdo jiný. Já jsem si ale opět uvědomila jak je lehké nasázet fotky, které mají ten svůj příběh ale také jak je důležitý pocit a chuť, aby příběh nebyl jen slovy. Jak je důležité opravdu žít vědomě. Vím, že je to stále dokola omílané. Žijte v přítomnosti, vnímejte čas okamžiku ale pokud žijeme jen v našich fyzických formách, bez vědomí opravdového našeho bytí, které jediné je o životě plném chutí a pocitů, potom žijeme jen ve světě slov. Jen v tom materiálním, který má jména, má tváře, má spíše slova než příběhy ale především, nemá žádnou chuť. Řeknete si co je na tom těžkého, napsat je úžasná, je sladká jako med a ta poleva lehounce kyselá po chuti malin. Ale co když někdo nikdy neochutnal med ani malinu? Co když pro někoho je malina sladká zatím co já mám pocit, že je lehounce kyselá. Celá ta věda chutného života je v tom, že vnímáme každý svůj okamžik, máme vlastní chutě a pocity. To, že někdo nám pomohl pojmenovat, jak chutná malina, neznamená, že my bychom si nemohli k malině přiřadit vlastní slovo. Jen je potřeba opravdu v tu chvíli přítomně tam být a tu chuť plně vnímat. Nevím jak chutná vaše kobliha ale ta kobliha, kterou dnes snídám já, má spoustu chutí nejen cukru a malin. Za těmi slovy je mnohem víc, je tam opravdová chuť cukru a polevy taková, jak ji vnímám já, je v ní láska, se kterou byla pečená a je v ní radost, se kterou byla pro mě s šálkem čaje připravená. Kdykoliv jím něco sladkého, nebo kyselého, trpkého či ostrého vnímám všemi smysly a není to jen o jídle. Je to o všech věcech a každém okamžiku, který má svoji energii. Je to o prostoru, zvuku i tichu, které je ve všem a jen pokud budu otevřená vědomému bytí, mohu tuto energii čerpat. Plně se radovat a mohu se i dělit, protože tento zdroj energie je bezedný. Že Vám život opravdu chutná, je poznat tím, že záříte. 

Tolik o novoroční koblize. Pečené s láskou, radostí a těšením se z nových začátků.

S úsměvem, s pusou sladkou od koblih a přáním ať Vám život chutná

Marcela Magdaléna

p.s. jen aby jste si nemysleli, já je nepekla :-) ale celý proces jsem v tichosti a se sdílenou radostí pozorovala.