Já, mezi kapkami deště

02.04.2018

..jinými slovy já ve svém živlu. Element vody ve mně je nejsilnější a voda v jakémkoliv skupenství mi dělá v bezprostřední blízkosti moc dobře. Takže propršené velikonoční svátky mě osobně moc nevadí. Stejně tak jako mi nevadí, že na stole v ošatce není jediné obarvené vejce ani beránek. Svátky jsme pojali vysloveně jako oslavu volných dnů a jara. Takže tentokrát opravdu čistě sobecky a bez tradic. Musím říct, že se mi to náramně líbí a náramně hodí, protože jsem stihla to, k čemu se uchyluji již několik týdnů a utrhnout si tolik volného času nějak nešlo. Vlastně jsem šťastná, že ani partnerovi to nevadí, o to víc, že mě krásně podpořil a jen čas od času mě zvedl z podložky a nadnesl, jestli není třeba čas vyvenčit trochu hlavu, protáhnout tělo a potom se klidně zase do té samé polohy vrátit. Chápete jistě můj vděk. No a jak se blíží konec těchto dnů, musím říci krása, krása, krása. Mé učení posledních týdnů, no měsíců, je konečně dáno do formy v jaké mohu předávat dál. Mé tělo, si díky tomu zažilo čtyřdenní pozornost. K tomu všemu galon heřmánkového čaje a úplně jasné oči. Což opravdu je důkazem toho, jak jsem se očistila na těle i na duchu. Máme duben. A to znamená, že první čtvrtka roku za námi. Pokud se na to podívám z pohledu času, musím konstatovat, že letí jako bláznivý 🎶 já nechytím ho ani Vy 🎶🎶  .. Nesnažím se. Ani Vy, se nesnažte. Protože co máme stihnout stihneme. A co máme opravdu stihnout, opravdu stihneme! Stihla jsem toho myslím dost. A víte, že celkem často opakuji, že vše co se učíme, co k nám přichází, nebo za čím si dojdeme, máme vždycky nechat chvilku vstřebat. Nechat zalézt pod kůži a upevnit se v tom. Najít v tom smysl a potom teprve jít dál. A protože stále v tom vidím velký kus moudra (vzhledem k tomu, že tohle jsem si nikde nepřečetla, tak to prostě cítím, je troufalé, nazývat to moudrem, že? :) ) nastal čas abych opět předala kus, protože mám vstřebáno. Navnímáno i zformováno. Protože to máte jako s dechem. Nemůžete se pořádně nadechnout, pokud jste pořádně nevydechli. No a chce-li duch čerpat, přijímat stále cennější podněty, musí to již přijaté předat dál. To už není z mé hlavy a tak cituji.

A jak je to s tělesnými věcmi, je to i s duchovními ději. Chce-li duch čerpat, to znamená přijímat, musí to přijaté předávat dál. Proměna nebo formování před předáním sílí a zoceluje ducha a ten je pak v tomto posílení stále schopnější přijímat stále cennější podněty poté, co pro ně vytvořil prostor předáváním přijatého, ať už slovem, písmem, či jiným působením.

Teprve po předání pocítí úlevu, jinak by ho přijaté tížilo, stále obtěžovalo a zneklidňovalo a nakonec by ho mohlo zcela zdeptat. Pouze v dávání, to znamená v předávání dál, může zase znovu přijímat. 

Oskar Ernst Bernhardt 

Moc věřím, že i vy jste si užili Velikonoce. Ať v tradici, nebo stejně jako já, doufám, že hlavně s radostí v každém okamžiku.

S úsměvem 

Marcela Magdaléna

p.s. a abych nezapomněla, v novém kabátě je nyní seminář duševní hygiena jako každodenní rituál. Nyní tři hodiny krásné práce s vlastním tělem. Seminář je prožitkový a protože jako vždy, úzký kruh, čistě ženský a bezpečný, můžeme si opravdu dovolit se odevzdat. Především sami sobě.