Imbolc - Nový začátek

Čas mezi tím, co bylo, a tím, co teprve přijde. Jemné vydechnutí zimy, která se ještě drží v prstech holých stromů, ale v kořenech už pulzuje nové světlo. Hladké pohlazení slunce, jež se odvážilo vystoupat o kousek výš, zatímco krajina se probouzí do chvějivé nejistoty mezi chladem a příslibem jara.

Pod sněhem se skrývá tajemství. Je slyšet v šepotu větru, který prochází mezi starými kameny, v tichém zvuku tání, v jemném, ale neodbytném doteku naděje. Imbolc je o slibu. O světle, které ještě není vidět, ale už se rodí. O snech, které ještě nejsou skutečné, ale už se protahují v ranním svítání.

Je to svátek bohyně a ochránkyně ohně a inspirace. Plameny v krbu šeptají její jméno, a kdo naslouchá, může zaslechnout její píseň – píseň tvoření, léčení, obnovy. Možná právě teď je čas zažehnout svůj vlastní oheň, přivítat světlo v sobě samých, dovolit si znovu věřit v to, co v nás dlouho spalo.

Imbolc je něžný, ale silný. Přináší poselství, že jaro přijde. Že každý nový začátek nejprve klíčí v tichu, v temnotě, v trpělivosti. A pak se jednoho dne, docela tiše, otevře jako květ.

Zapal dnes svíčku. Pro světlo, které se vrací. Pro naději, která nikdy neodešla. Pro sebe, protože i v tobě už klíčí nové jaro.

Chceš -li si dopřát chvíli meditace pro tento čas - zde je, Meditace Nový začátek