Dva je víc než jeden ...

..určitě to známe všichni. Je jistě pravda a mnoho moudra v tom, že pokud není člověk šťastný, nikdo druhý ho štěstím nenaplní, to musí zvládnout každý sám. Ale je pravda, že pokud máme oporu, lépe se to zvládne. A to miluju když se dívám po lese. Všimli jste si také, že mezi mnoha rovně vzrostlými stromy se občas nějaký zcela vychyluje. A tak jste si jistě taky všimli, že pokud je osamocen, je slabý a je vidět, že ho stojí hodně sil aby se nezlomil, zatím co o kousek dál se vychylují hnedka dva a ti jako by kopírovaly jeden druhého a jsou statní a vesele si rostou i když zcela mimo ostatní řád. Parťáci ♥ Jeden je oporou druhému, přesto, že možná jen jeden si chtěl růst mimo lesem daný řád, druhý mu zkrátka dělá oporu a to tak přirozeně, že v běhu času se role i mnohokrát otočí. Stejně jako u nás, pokud se dva opravdu vnímají, je to tak přirozené, že nesledují, kdo komu, protože vždy je to vzájemné. Jinak to nefunguje.

Tyto dva velikány, které vidíte na fotce opravdu miluju. Stoupnout si mezi ně, je tak, tak moc vyživující, až to bere dech. Když se člověk naučí opravdu vidět a vnímat co vše nám moudrá příroda ukazuje, je život prostě lehčí. 

Příroda je má nejoblíbenější čítanka. Pokud jste ji ještě nezačali číst, doporučuji ♥

S láskou 

Marcela Magdaléna