Den sedmý

Tyto roztomilé krásky (ty ve vázičce) jsme si domu přinesli 31.3. minulý rok a jsem si jistá, že vypadaly stejně jako dnes, přesně po roce, kdy je pro Vás fotím. Podle křesťanské tradice se větvičky vysvětily v kostele a další rok na popeleční středu se spálily. My je teda v kostele nevysvětily, ale evidentně naše péče má velkou moc a sílu na to, dát kočičkám dlouhý život i po jejich utržení. A pálit je taky nebudeme, dáme jim šanci na dlouhověkost a budeme se dál těšit tímto malým zázrakem. Voda za celý rok z lahvičky se téměř neodpařila, což už mi připadá skoro proti veškerým zákonům... Ale víte co? Proč bychom měli zbytečně spekulovat a ptát se "jak je toto možný"  Jediné co si chci nechat dál pro sebe a své vědomí je to, že v žádném kostele mi zázrak nezaručí a lásku do srdce nezasadí. To musíme každý sám a tak si tyto naše malé kočičky ponechávám jako důkaz, že lásku v srdci máme a naše laskavá slova, kterými je jako všechny naše květiny oslavujeme a každé ráno zdravíme, jsou tím jediným receptem na dlouhý život. 

..všechny ty věci, které jsou pro mne nejméně pochopitelné, mi do života přináší tu největší radost. Už se nesnažím chápat, nechám je přijít a jsem vděčná, že se dějí..

S láskou a přáním malých zázraků každý den nám všem ♥︎

Marcela Magdaléna