Den desátý

Vladimír: Jaké to je cítit neviditelný svět? Mluvíte o bytostech otevřeně, ale ne příliš.

já: Upřímně .. to nejkrásnější! 

Vladimír: Můžete mi prosím o tom říci víc? 

já: Můžu. Ale nejsou moc slova na to co nevidíme, bylo by snazší, kdybych i viděla, ale já jen cítím, vnímám to. Občas slyším, ale upřímně přiznávám, že zde i já jsem zdrženlivá a stále plachá. Jemnohmotný překrásný je svět, který kdybychom chtěli všichni aspoň přijmout, bylo by tady nám všem mnohem lépe. Ale popíráme ho. My lidi. Co Vy Vladimíre? 

Vladimír: V čem by bylo lépe? 

já: Ve chvíli kdy pozná člověk jemnost a čistotu v tom mimo hrubohmotný svět, pochopí, že je toho součástí, že bez hmotného těla je vlastně totéž, zjemnil by. Nebylo by hrubých slov, nebylo by daleko horších věcí. Byli bychom stejně laskaví, jen díky našim tělům mohli bychom mít to krásné jemné, přírodu a Zemi, ale i to materiální, co nás jako lidi tak baví. Jen by v tom nebylo tolik bezohlednosti a všeho co lidi dokáží.

Vladimír: Jsou i Vaše děti a rodina stejně smýšlející?

já:  Nejsou odmítající. Vyrostli v tom, jaká jsem a jsem otevřená a před nejbližšími absolutně autentická. Rodiče mě milují, jen občas si asi říkají, jak můžu být jejich :-)

Vladimír: Jen před nejbližšími?

já: Když cítíte neviditelný svět, je život opravdu naplněn, tak jak může jen být. A představte si kolik toho všeho je ještě přede mnou. Když cítíte neviditelný svět, jste šťastný a nikdy sám. Když cítíte neviditelný svět, můžete se cítit být úplně nejvíc sám mezi lidmi. Jsem opatrná, ale když se kdokoliv zeptá, jsem upřímná. Neskrývám se.

Vladimír: Máte ráda lidi?

já: Jak se můžete ptát, jste tady. A jsem si jista, že proto, že víte, že jsem otevřená náruč. Nesoudím nikoho, kdo to má jinak než já. Proto možná ani já kam dohlédnu nejsem nijak souzena. Mimo to jsem velký snílek a stále věřím, že možná právě teď, je o dalšího, kdo přijímá, že tady nejsme sami víc ... a věřím, že se zítra všichni probudí. ♥︎

Děkuju Vám Magdaléno. 

Já děkuju Vladimíre.

Dnes tak nějak jinak. Ale cítila jsem, že je to tak v pořádku. 

Vaše Marcela Magdaléna

p.s. Mám vás tak ráda, kdo přicházíte... a díky Vám všem, kdo jste zde.