Co vidím v korunách ..

Když v korunách stromů vidím písmenka, skládám je a čtu: 𝚙𝚛𝚘𝚜𝚒𝚖 𝚙𝚘𝚜𝚊𝚍 𝚜𝚎, 𝚣𝚑𝚘𝚞𝚙𝚗𝚒 𝚜𝚎, 𝚗𝚎𝚌𝚑 𝚜𝚎 𝚘𝚋𝚎𝚓𝚖𝚘𝚞𝚝 .. tak to úplně přesně není, ale zkuste popsat svůj vnitřní svět. Dlouho jsem stála opřená a dívala se do jeho koruny, než jsem se posadila a nechala vniknout jeho dech do mě. Cítím jednotu, cítím jak se cítí být strom stromem, dýchám s ním a je mi opravdově. Když dívám se ze svého nejhlubšího místa cítím, že i on mě má rád. Chci jen sundat boty, protože vím, že každý krok jež zanechá stopu v trávě ožívá, jako když každým svým krokem skládám noty, aby tráva mohla začít zpívat .. a tak se snažím hledat vždy ta správná slova a potom napíšu to co přijde v první myšlence, protože vím, že hledat slova pro cítění je zbytečné, vždyť každý kdo vidí boží krásu ví. 

Mějte krásné dny plné lásky a buďte otevřeni zázrakům zvaným život

Marcela Magdaléna