Co se mi honí hlavou?

Když jsem viděla tu fotku, tak jsem měla radost, že je. Protože přesně dokumentuje moje myšlenkové pochody. Všichni jsme znalí moudra, že cesta je cíl. Všichni slýcháme, že máme přijímat vše co nás na naší cestě potká a všichni také jistě víme, že přijímat je potřeba s radostí radostné a s pokorou a otevřeností  bolestné. Je to cesta za vysněným cílem, tak to prostě je. No a tak jak si jdu po té cestě, kdy občas to i píchne, jasně mi proběhne hlavou ne jedna situace, kdy to na té mojí cestě trošku zabolelo. Ale přijímám to a boty proto neobuju. Nevzdávám se a jdu si za svým. Když to píchne přijmu to a potěším se vůní kvetoucí třešně, kterou právě míjím. Nevidím zatím za horizont, ale tuším, že tam bude cestička mechem lemovaná. Voňavá a s výhledem do daleka. Co když ne? ..no jsem přeci na cestě..

S láskou 

Marcela Magdaléna