Být ženou ..

13.02.2020

Není to dlouho, pár týdnů, co ve společnosti mezi mými vrstevnicemi při jednom setkání objevilo se ve vzduchu téma přechod. Reakce, které přicházely byly dost stejné: hrozný, jsem náladová, mám návaly, tloustnu a myslím si, že jen proto, mastí se mi vlasy, mám hroznou pleť .. mlčela jsem, protože mi najednou přišlo až nevhodný říkat, že se cítím ve své největší životní síle. A přitom tak to skutečně je. Vím, že jsem v přechodu, cítím své tělo, které je už dlouho "jiné", ale přijímám to s velkou pokorou a vědomím, že tak je to přeci v pořádku. Nemůžu po svém těle žádat víc. Naopak, cítím, že mám být stále vděčnější. Dávat víc pozornosti, víc lásky. Mít porozumění a v obraze v zrcadle kde vidím přibývající vrásky, možná i někdy lehce povadlé tváře, být s tím v jednotě, protože jedině v jednotě těla a mysli existuje láska k sobě. Bylo mi těsně před čtyřicátým rokem, kdy jsem si uvědomila, že reaguji na vnější svět jinak než dřív. Necítila jsem se v tom období komfortně a hledala příčiny proč se to děje a jaký to má důvod. Zakrátko jsem pochopila, že pohledem ven si na otázky neodpovím, a tak jsem veškerou pozornost ponořila do sebe. Zaznělo v mnoha jiných článcích, že přišlo mé období usebrání. Zpomalení, ztišení a pochopení. Především toho, jak se mé tělo o mě stará. Že ono je jediný můj prostředek, který mi pomáhá na cestě k sobě. Ztráta dělohy, kterou jsem od svých třiatřiceti let dost těžce nesla, mi najednou dávala velký smysl. Po spirále času jsem si uvědomovala vše co se po této události dělo. Mé tělo, které bylo před tím slabé a já nestálá, bylo v mnoha vrstvách silnější a dnes vím, že opravdu sílelo. Jako by každá kapka krve, o kterou jsem už díky silné a velmi časté menstruaci nepřicházela byla naopak měsíc co měsíc dávkou síly a moudrosti. A tak jsem i já začala lépe pečovat o něj, to moudré tělo. Nikdy jsem nebyla příliš neukázněná co se stravy, či různých závislostí týče. Stačilo jen více si naslouchat, více odpočívat a především, jinak myslet. Mít se cele ráda. Bez hodnocení. Přišlo mnoho změn: v partnerství, práci, bydlení. Takže v celém mém životě bylo najednou vše jinak. Bylo to ale moje a já jsem to tak cítila v pořádku. Že to tak opravdu bylo, a je, mi stvrzují události, příležitosti, setkání, vše, co se na mé cestě začalo objevovat a podporovat v dalších krocích. Věřím tomu, že každý z nás přichází s úkolem, který je důležitý pro naplněný život vlastní, ale stejně tak pro celý vesmír. Protože příroda nás stvořila ve své dokonalosti přesně takové, jací jsme a přesně takové, jaké nás potřebuje. Když si to člověk uvědomí, jako když se celý Ten vesmír spojí, aby pomohl. Uvědomuji si, že tuto moudrost v sobě, jsem objevila opravdu až před tím zmiňovaným čtyřicátým rokem. Do té doby bylo vše o jiných tématech, jiných úkolech a bylo mi s nimi dobře .. Co chci dnes říct? Že je dobře uvědomit si roli ženy ve všech životních obdobích. Je dobře dovolit si a procítit ten moment, kdy některý úkol je splněn a je dobře pochválit se, jak jsme ho splnily, uvědomit si, že nejlíp jak jsme uměly. S tímto pocitem vykročit dál a neskládat ruce v klín, že nemůže být ještě něco víc, protože může. Největší moudrost ženy přichází, když navrátí se k sobě, potom co mnoho pozornosti věnovala například dětem. To že již nemůže plodit děti, neznamená že není plodná v kreativitě. Návrat k sobě, znamená spojení se sebou, svojí přirozeností, a tedy vším co k ní patří. Když nesloží žena ruce do klína, ale nadechne se do dalšího života s proměnou, jakou matka země ženy učí přijímat, najde klid a největší vnitřní sílu, která je plná radosti ze života, a tedy i jejího podzimu. Tu krásu, jež v přírodě obdivujeme, když podzim přichází: barevnost, sklizeň, ztišení,  jímž šetří energii přes zimu až do jara .. to když žena okouká, pochopí, přijme a v souladu s tím i bude žít, k tématu přechod bude mít slovo jediné - je krásné být Ženou.

S láskou Vám všem ženám, které se mnou po této zemi kráčí

Marcela Magdaléna

p.s. jinými slovy, toto je moje Valentýnka všem ženám, které zdaleka věkem nejsou tam, kde dnes já. Mějte klid a radost v srdci, ta je nejlepším ukazatelem přes bezpečný přechod.