black&white 

Měla jsem letos dlouhé období malování jen v černé a bílé, sem tam zlatá barva. Když půjdu dnes po časové ose zpět, tak na první silné momenty vzpomínám v den benefiční aukce právě mých mandal. Ty všechny byly barevné. Odešly a s nimi i mnoho dnů pojmenovaných a to doslova, protože ten večer jsem byla požádána, zda bych ke každé mandale řekla i její příběh. Zaskočilo mě to, protože až do té chvíle bylo to jen a jen moje. Už jen fakt, že jsem se rozhodla je věnovat, ať dělají radost dál a dál, byl moment loučení se s minulostí, kterou jsem s vděčností chtěla pustit. Obrázky byly malé zázraky a dílo, či důkaz, jak jemně lze věci transformovat, je-li v člověku láska, která objímá i to co dříve tak lehké obejmout nebylo. Ten večer, kdy proběhla tato aukce byl pro někoho, kdo to potřebuje a vím, že už díky tomu bylo rozloučení s největší možnou láskou jakou byli všichni schopni cítit. Byl to požehnaný čas a jsem vděčná, že byl. Vím, že podpora ve formě peněz byla základem i záměrem toho večera, ale ze všech slov doufám je znát jak moc se cítím být tím časem obdarována já. Den poté sedla jsem si k papíru a přišlo černobílé období. Pastelky ležely vedle mě, ale nebyla jediná touha po nich sáhnout, i když se svou vůní a pestrostí nabízely. Mé oči ani nos, ani jeden z mých smyslů, nevytrhl mě z mé b&w nálady, jež započala celé dlouhé období. Dnes vím proč. V tom světě plném zabarvení, slov a pojmenovávání, v tom vnějším světě plném toho všeho jsem potřebovala mít můj vlastní prostor trochu jednoduší. Vše, nač jsem hledala odpovědi jsem mohla lépe a přesněji definovat. Cítila jsem, že ten čas je jiný, nechci hledat slovo jaký, na první pocit řekla bych velmi jemný, ale zkrátka .. ten čas byl jiný. Uprostřed jiskrného léta, kdy vše venku zářilo barvami byly moje mandaly stále bez barviček a k tomu přišla velká touha po ještě větším tichu, než kterým jsem obklopena, když dávám prostor sama sobě v meditaci nebo právě při malování. A tak netrvalo dlouho a na sklonku léta, bylo mé b&w období proložené pobytem ve tmě. Tam konečně ticho zaznělo novými tóny a černá tma dostala milion barevných záblesků. S prvním paprskem, když vystoupila jsem po pěti dnech do vnějšího světla, ještě na schodech chatky, kde jsem tyto tiché dny žila, jsem namalovala mandalu a doma ji potom oblékla do barev. Tento kruh se uzavřel před pár dny, kdy jsem ji darovala paní ředitelce chráněné dílny Lemniskáta, pro kterou na začátku roku byla výše jmenovaná aukce. Mandala znamená kruh a já mám velkou radost z tohoto roku, který se tak čistě začal a stejně čistě uzavřel. Bez plánů, v plynutí, přijímání a dávání. Slovo vděčnost je jen slovo, které pokud ji někdo necítí neví, a ten kdo ví, také ví, že nedá se vyjádřit slovem, ale skutkem. Být vděčný znamená prosté BÝT 

Přeji vám krásný adventní čas a požehnané dny

S láskou

Marcela Magdaléna ✨