Velikonoční neděle

Den, kdy se z hlubin ticha rodí světlo. Kdy se v každé kapce slzy může zrcadlit nový začátek. Právě pro tento den přináším další jemnou, léčivou meditaci 🕊️ jako poselství naděje, která se nevnucuje, ale rozsvěcí.

Velikonoční neděle

den, kdy se z ticha rodí světlo

Pojď, přivřeme na chvíli oči a ponoříme se spolu do této meditace

Zažehnutí naděje

Zavři oči. Jemně spočiň v dechu. Nech tělo uvolnit, ať se posadíš nebo položíš tak, jak je Ti to nejpříjemnější.

Představ si, že jsi ve svém nitru, uprostřed tichého chrámu. Možná je temno… ale někde, velmi hluboko, vidíš jemné světélko. Je slabé, možná jen jako plamínek svíčky, ale je tam. Dýchá s Tebou.

S každým nádechem mu dáváš pozornost, a s každým výdechem mu dovoluješ růst.
To světlo je Tvá naděje. Tvá vnitřní síla. Tvá jemná odolnost.

Není potřeba se snažit. Stačí jen být. Jen dýchej. Jen vnímej…

🕊️

Nadechni se a v duchu vyslov:
"Hoří ve mně světlo."
Vydechni:
"Naděje ve mně žije."

Je jedno, co se kolem děje.
Je jedno, co se dělo včera.
Dnes… teď… v tomto tichu… si dovoluješ být
něžně silná,
otevřená novému,
živá.

Přenes pozornost do srdce. Možná tam cítíš teplo. Možná jen klid.
Z tohoto místa vyšli paprsek sobě.
Jako objetí.
Jako DÍK

 Afirmace na cestu
"I v tichu bolesti může rozkvést světlo. Dovoluji naději znovu vstoupit do svého srdce."

Nechť tato meditace kdykoli připomene, že nejsme nikdy bez světla, jen někdy stojíme zády k jeho paprsku.
Nechť si ji každé srdce, které ji uslyší, odnese jako něžný amulet odvahy.

V lásce

Marcela Magdaléna

Moc se těším, jak v dnešním Sluncem zalitém odpoledni, můj hlas plynoucí jako řeka světla, vdechne život nové meditaci,  která ponese název Zažehnutí naděje.

Kéž se uloží jako zářivý záblesk ticha do srdcí těch, kdo ji vyslechnou.