Svoboda

03.01.2019

Zpět k večeru Women`s Talks na téma "svoboda" Musím říci, že jsem velmi vděčná za ten večer. A nebudu se rozepisovat proč, protože opravdu tak hluboké, ne silné, hluboké, to setkání v dané společnosti bylo a kdo nebyl, nemůže ani trochu zakusit ten pocit jen z popsaných pocitů. Mimo to, jsou moje a každý měl jistě zcela jiné, měl své, každého se dotklo něco jiného a v jiných hloubkách. Ke každému z nás promlouvá něco jiného a je potom na každým, jak to integruje do svého života. Ale velice doporučuji kterýkoliv další večer. Je jedno jaké téma je nastavené, protože otázky přijdou takové, jaké ten večer právě potřebujete slyšet. Tak to prostě chodí:-)

Takže jen krátké ohlédnutí: hned první otázka zněla jaká byla moje cesta za svobodou. Nečekala jsem nic, takže ani tak položenou otázku. Možná dobrý řečník, možná mudrc by dokázal odpovědět jednou větou, ale to já nejsem. Jaká byla? Dlouhá a zdaleka nejsem v cíli, to, že jsem napsala, že svobodu tak silně cítím, neznamená, že to nemůže být ještě mocnější. Už jsem si zažila dost políčků za ten pocit, že jsem na konci a mám hotovo. I z toho jsem se hodně poučila a proto s pokorou největší, říkám ke všem tématům jako svoboda, láska, sebeláska ale i těm jako odpuštění, přijímání .. že i když žiju a snažím se každý den být dobrá a žít opravdu vědomě, že hranice je křehká. Když si myslíme jak dobří jsme v našem konání dobra, vždycky přijde zkouška, pokud v tom bude chybět pokora. Víte co je největší paradox,  pár dnů před tím, než jsem byla požádána zda přijdu ten večer mluvit, měla jsem silný pocit, že už se mi nechci mluvit, že bych chtěla jen mlčet. Dělat svoji práci, kde jediné a důležité je dotek, chvíle kdy slova ztrácí smysl. Dotek je můj dar a mudrců a rádců jsou přeci plné knihovny, pokud někdo hledá odpověď jinde než uvnitř sebe. Jak by zněla moje odpověď kdyby otázka zněla co si o svobodě myslím? Že to že jsme ji ztratili, je jen naše práce. A najít k ní cestu zpět je zase jen práce, že ne-svobodní se děláme my sami. Ať už je to jakkoliv, každý tu ne-svobodu vnímáme v jiných situacích i když kořeny to má stejné. Je to jen strach. Co komu dovolíme, to si dovolí, proto se můžeme cítit nesvobodní ve vztazích je jedno zda partnerských, pracovních či rodičovských. Vždyť i jako milující maminky se můžeme velmi lehce stát někým, kdo nedopřeje svobodu svým dětem. A určitě to není schválně, je to jen a jen čistá nevědomost. Pokud si všichni nezpracujeme největší téma Láska, pokud budeme hodnotit a soudit,  dokud nebudeme umět žít v přítomném okamžiku, nenaučíme se odpouštět a budeme stále obracet své myšlenky do minulosti s čímž se pojí strach, lpění, souzení..potom k té svobodě zpět nedojdeme. Svobodní jsme byli, když jsme přišli na tento svět a ten pocit si v hloubi duše pamatujeme, jinak bychom po ní nemohli toužit. Svobodná se cítím, ale zároveň tuším, že to určitě není absolutní. Vždyť co by bylo dál? Baví mě má cesta, můj život. Líbí se mi ten pocit, že teď to cítím zase o něco hlouběji. Jsem šťastná za to teď. A tak to má myslím být. A těším se na to o kolik líp se jetě budu cítit.

Vím proč v občanském průkazu není psáno svobodná ale rozvedená, protože sami se sebou se nerozvádíme a to, že nejsme v partnerském vztahu k druhé osobě nám přeci žádnou svobodu nezaručuje. Dokud sebou potáhneme okovy viny s věčnou otázkou, kdo co udělal špatně, dokud budeme spoutaní zlostí a v krajních případech s myšlenkami přání ne dobrého, nikdy nemůžeme pocítit lehkost bytí a svobodu v žití. Až vědomí, že ve vztahu jsme se všemi a vším. Až vědomí toho, že vše co se děje právě teď je život, ke kterému zaujímám postoj a tím jediným postojem tvořím si svůj svět. Až v čistotě a s láskou můžu pocítit svobodu. 

A proč si myslím, že cesta ke svobodě je tak moc důležitá? Protože ten cíl mě vede být lepší. Protože na té cestě, která je k tomuto cíli, jsou všechna má poslání. Jen na ní můžu postupně nalézt svůj talent, své dary, splnit si svá přání a být tím, kdo doopravdy jsem. Bez strachu, bez masky, autentická. Tuším, že jen na ní postupně odházím všechny ty nánosy, co jsem na vedlejších cestách sesbírala. No a na konci budu zcela obnažená, tak jak jsem na tento svět svobodně a svobodná přišla. To si myslím a tak to cítím já. Můžete to mít jinak, i to je ona svoboda. A toto je má cesta. 

S láskou 

Marcela Magdaléna