Rozjímání na Dušičky - O světle, které zůstává

Dušičky - den kdy se svět ztiší, plamínky svíček tiše dýchají a jejich světlo se dotýká našich srdcí. Vzpomínáme… ne se smutkem, ale s vděčností. Za to, že jsme mohli být spolu, za lásku, která nás formovala, za přítomnost, která přetrvává i za hranicí viditelného.

Dnešní zastavení přináším jako tichý prostor pro vzpomínku a vděčnost…

Když zavřeme oči, můžeme ji ucítit
v teple na hrudi, v klidu mezi nádechem a výdechem.
V tichu, kde slova mizí a zůstává jen spojení duší.

⭒

Dnes zapalujeme světlo nejen pro ty, kdo odešli,
ale i pro sebe, abychom si připomněly, že láska nikdy nekončí.
Jen mění tvar.
Že světlo, které jsme od těch, kteří s námi už nejsou přijaly, a v sobě neseme dál.