Najdi klid

Jak by mohly mé dny vypadat, kdybych se nechala ovládnout strachem? Mohla bych dál normálně pracovat a nechat se vyčerpávat obavami zda přijde "někdo" odkudsi a já onemocním. Nebo přemýšlet zda je bezpečnější na pár dnů zavřít ale nechat strach aby mi našeptával, že přijdu o výdělek a možná i o klienty, protože kdo ví, jak dlouho to může být kolem nás takto nejisté. Moje ne jistota, pod maskou strachu v mém rozhodnutí by mě jen a jen vyčerpávala. Strach nevítám a jsem ráda, že už mě neovládá. Obracím se ke svým rozhodnutím, která cítím, že jsou moje. Že jsou opravdu moje a jsou proto správná poznám, že cítím v nich klid. Obracím se proto s klidem k zodpovědnosti za sebe a všechny kolem mne a věřím, že svět je v takovém pořádku, jaký jsme si v něm udělali a teď je na čase uklidit. Teď máme ten jediný čas. Ne potom, ne až. TEĎ!  Poroto s klidem v mém srdci, že vše co mi náleží mi bude dáno a když ne dnes, tak zítra nebo pozítří, s vírou, že všechno je v pořádku, že společně to zvládneme. A budeme se na sebe později zase těšit.  Rozhodla jsem se zrušit setkávání a čas využít k pomoci, kde jí bude potřeba. A možná nejvíc bude potřeba usebrat se .. Život nás učí a tak to nenechme být. Srdce mi říká: musíš využít toho, co máš, vlastního rozumu křehké smrtelnice. A tak místo strachu co bude, děkuji za čas, který mám pro sebe i toho, kdo o ni požádá v této těžké době. Místo kritiky obracím se k zodpovědnosti a ohleduplnosti. Myslím, že pokora je to, čemu nás tento zvednutý prst chce přimět. Ne padnout s pocitem bezmoci a beznaděje na kolena, ale pokleknout a poděkovat za ještě jednu šanci, začít být za Život vděční.