Den osmý

01.04.2019

Občas bychom moc chtěli pomoci, když vidíme bolest či trápení..ale není způsob jak, protože vše je jen v moci každého jedince aby změnil, utišil, uzdravil. Ale můžeme udělat hodně tím nejmenším co dokáže každý z nás. Můžeme na něj myslet, vysílat dobré myšlenky což znamená dobrou energii. To můžeme, pokud to opravdu a upřímně cítíme. Můžeme, pokud věříme v život takový jaký je, bez souzení. V lásce. Pokud jsme zbaveni klamů, sebeklamů a zlosti. Jen potom totiž umíme soucítit.

Slyšíme kolem sebe, že myšlenkou tvoříme si svět.. Někdo už to víme, někdo stále hledáme v těch slovech smysl. Před pár dny byla za mnou žena a velmi se trápila tím, jak moc by chtěla pomoci utrpení blízké osoby. Padlo mnoho slov a bylo cítit mimo smutek a lítost i pocit nespravedlnosti v tomto našem světě. Sama se trápí i svým vlastním životem a ptá se stále proč já. A teď, ptá se "Proč právě on..takový hodný člověk.."  Nikdy se nepouštím do souzení, to nám nikomu nepřísluší a taky vím, že nemám lék na všechny vaše bolesti. Vím však jedno a to jediné v těchto momentech můžete ode mne i slyšet. Pokud chcete pomoci ať sobě, či druhému, můžete jediné. Změňte tyto soudící myšlenky a lítost na nové, hřejivé, laskavé, ty které na rozdíl od lítosti, nesou pozitivní energii a sílu. Změňte souzení v soucit. Věřte, že je a bude dobře. V tom je vaše největší a jediná pomoc. Takže chceš - li, zastav se, ztiš se a v myšlence si představ to nejkrásnější co v dané osobě znáš, co na ní miluješ.  Myšlenka nemá zeď, tak pohlaď svou myšlenkou ♥︎ A jak pomoci sobě.. buď vděčný za svůj život, nelituj se a zamiluj si sebe i svůj život takový jaký je. Každá bolest má své klidné místo, tak jej najdi a věř, že přijde změna. 


S láskou

Marcela Magdaléna


☉ Chtít být potřebný a pomáhat druhým je naše přirozenost a je to to nejušlechtilejší, co můžeme. Avšak musíme mít mysl zcela čistou. Nezakalenou negativními myšlenkami. Neexistují žádné fyzické příznaky, jimiž by se dal měřit poměr negativních a pozitivních myšlenek ani pokrok v boji těchto sil ve vědomí. Ale první změny nastanou v okamžiku, kdy rozpoznáme svůj první sebeklam, například žárlivost či strach. Je to věc mysli. Mysli o které Dalajláma prohlásil " .. neklidná mysl bezohledně svrhává do propasti, místo aby nás zastavila, když cítí, že jsme na samém pokraji." Proto zklidněme svoji mysl. A protože chirurgicky to nikdo neudělá, je to jen a jen na nás..