85 .. 91

Dovolte k závěru tohoto týdne citovat "Dopisy od srdce" 

.. dovolte, abych zakončil tento dopis připomínkou, že o modlitbě nelze říci nic, co by současně dokázalo vystihnout její naprostou dokonalost i naprostou prostotu. Navrhuji, abyste nyní zapomněli většinu z toho, co jsem vám řekl, s výjimkou dvou slov: "prostota" a "víra" 

Obě tato slova jsou shrnuta v praxi mantry, která umožňuje Duchu, aby vás sám vedl. 

Netvrdím přitom, že dosáhnout prostoty nebo udržet si víru je snadné. Rád bych vám ještě jednou připomenul, že k plné otevřenosti lásce jsme zváni všichni, vy i já a každá lidská bytost. Je to smysl a cíl našeho života. Jeho nároky jsou nemalé, ale nakonec zjistíme, že vše, oč jsme přišli, byla jen naše omezení. 

Mantra je nesmírně důležitý nástroj. Jak postupně zapouští kořeny v našem vědomí, stává se klíčem, který otevírá dveře tajné komnaty našeho srdce.  

Zpočátku je opakování mantry po čas meditace skutečná práce. S modlitbou, svým slovem musíme se dokonale sblížit. 

Postupně však mantra začíná sama znít, my jí nasloucháme, a přitom s každým jejím vyslovením vstupujeme do svého srdce a zůstáváme v něm. 

Tak postupně dochází k tomu, že i pouhá připomínka mantry kdykoli během dne nás uvede přímo do přítomnosti. Být se svojí mantrou znamená naučit se co nejplněji žít v přítomném okamžiku.  

Meditace se často popisuje jako proces, který otevírá zrak našeho srdce a učí nás vidět s láskou. Nejlepší analogií je zamilovanost. Když se do někoho zamilujeme, v očích druhých zůstává tento člověk stále stejný.  

My, protože tohoto člověka hluboce a bezmezně milujeme vidíme jej v jiném světle a každé jeho gesto nám dokáže sdělit něco, co nikdo jiný nevidí.

Zamilovanost je pro nás všechny důležitá a zásadní zkušenost, neboť nás vytrhuje ze sebe a otevírá nás skutečnosti druhého

. . a hluboká meditace je zkušenost téhož druhu.

Opouštíme svůj izolovaný pohled na život. Svým vstupem do ticha, otevřením zraku svého srdce, začínáme vidět novým pohledem. Pohledem, jehož ostrost a jasnost je ohromující a hloubka opojná. 

Jedním z důvodů, proč lidé tak často nechápou tuto prostou cestu, je trpělivost, kterou si žádá. Potřebujeme se den za dnem trpělivě vracet k cestě ticha. 

Ticho, s nímž se na této cestě setkáváme, není jen pouhý klid, je to ticho nabité energií.

Může trvat měsíce, i roky, než se člověk plně odhodlá na ni vstoupit. Jakmile na ni však vstoupíme, shledáme, že se naše každodenní meditace stává mocnou integrující silou našeho života. Dává hloubku a perspektivu všemu co jsme a co děláme. 

Cesta do svého srdce, je cestou do každého srdce. V prvním úsvitu skutečnosti spatříme, že jsme opustili osamělost, zmatek i izolaci a nalezli jsme společenství, jistotu a lásku.  

Naše cesta je cesta jednoduchosti a věrnosti: Jednoduchosti mantry a věrnosti každodenní meditaci. 

Jak putujeme po této cestě, jsme k sobě přitahováni touž silou lásky, která nás sjednocuje. 

Nemusíme být členy mnišského řádu, ani se s ním spojovat jakýmkoli způsobem, přesto však můžeme naslouchat poselstvím, jež nesou slova některých z nich. 

Poselství, jež předává sv. Benedikt nevychází pouze z jeho slov, ale ze samotného jeho života. Jeho život má velmi jednoduše uspořádané priority a na prvním místě je hledání Boha celým srdcem. Poselství pochází z hloubky osobního nasazení, s nímž se věnuje tomuto hledání a zní velmi prostě.

Pozvedněte svá srdce. Otevřete oči a vizte co je skutečné. Usilujte o čistotu srdce, jež vám otevře oči.

Obzvláště vám, kteří jste nedávno začali meditovat, bych ráda poslala hodně lásky a povzbuzení.

Oddanost, již tato cesta od začátku vyžaduje, je pro nás nová. Aby se po ní člověk vydal, potřebuje víru, možná i jistou dávku lehkomyslnosti. Jakmile však vykročíme, je v naší přirozenosti, v povaze lásky unášet nás svým proudem a dát nám prožít, že jsme se oddali něčemu skutečnému a že naše oddanost je odrazovým můstkem ke svobodě. 

Meditace nám dává možnost zažít, že láska roste.

Láska roste, když nic jiného není jisté a mění svůj tvar, aby zaplnila prostor