8 .. 14

...

Zkušenost meditace, zkušenost, k níž je každý z nás zván a jíž jsme všichni schopni dosáhnout, znamená objevit vnitřní hlubinu, jež se podobá hlubokému jezeru nekonečné hloubky 

Když meditujete, vaše energie musí proudit jediným směrem, a tím směrem je vaše slovo. Tuto radu nemůžete plně docenit, nemáte-li vlastní zkušenost s meditací. 

Podstatou meditace je klid. Jako klid jezera.

To, co nás na začátku rozptyluje, jsou jen vlnky, proudy a víry, které čeří vodu v něm. Když začnete meditovat a dostaví se klid, hlubina jezera bude v tom klidu stále průzračnější. To úžasné na tomto jezeře je, že když je klidné a svítí na ně slunce, každá kapka vody v jeho nekonečné hloubce je jako kapička krystalu oživlého slunečním světlem.  

Věrnost mantře od začátku do konce každé meditace přináší  jednoduchost a nevinnost. Dovolte mi, abych znovu připomněla význam samotné disciplíny. 

V klidném sezení spočívá první krok vzdalující nás od egoismu: tedy klidně seďte. Noříte se do oblasti prostoty a jednoduchosti uvnitř sebe sama, o jejichž existenci jste sotva kdy tušili, do sféry pokory, na jejíž existenci jste již zapomněli - noříte se do schopnosti být jako dítě, důvěřovat, vzdávat se všech požadavků a všech tužeb, jenom po celý čas meditace, opakujte své slovo. Pokud vám uteče, vraťte se k němu.

Nejsou žádné zkratky, neexistuje žádná instantní mystika, ale na každého z nás čeká v srdci nekonečná Boží láska, a to je víc, než dostačující. 

Nikdy nezapomeňte na čistotu srdce, jíž s sebou nese opakování mantry.

Proč bychom měli meditovat? Proč by měl kdokoli z nás meditovat?  

Tradice, která nás všechny svedla dohromady, praví, že to, co každý potřebuje, chce-li plně rozvinout svého ducha, je čistota srdce - ono jasné vnímání, které nám umožní vidět skutečnost takovou, jaká je, sám sebe takového, jaký jsem, vidět druhé, takové jací jsou.

K takovému vidění je třeba čistoty srdce, což znamená schopnost hledět přímo před sebe, aniž bychom tento pohled tříštily z pohledu ega. 

Čistota srdce je uskutečněná prostota. Potřebujeme ji všichni. Všichni potřebujeme čistotu srdce.

Ještě jednou je dobré připomenout, že každý z nás kdykoli usedne k meditaci, je začátečník. Začínáme vždy znovu, odkládáme všechny své strachy, úzkosti, naděje i plány. Odkládáme vše, abychom se otevřeli nejvyššímu smyslu své existence, jímž je sjednocení se sebou samým, a sjednocení s celým stvořením. Proces meditace, je cestou jednoho slova: ma-ra-na-tha Neklesejte na mysli, budou-li vás obtěžovat rozptylující myšlenky, ale setrvejte u svého slova. 

Meditace nás den po dni vede k pěstování života, k návratu ke kořenům ve vlastním středu.

Rostlina ke svému růstu potřebuje, aby ji někdo zasadil, ona mohla zapustit kořeny a pak byla dále pěstována.

Život vetkaný do struktury ranní a večerní meditace má své kořeny a těžiště ve skutečnosti této síly, přičemž je jí neustále prostupován a proměňován. To, co nám může z počátku připadat jako "ztráta", čas, který obětujeme meditaci během náročného dne, nestojí za zmínku v porovnání s tím, co získáme. Ve skutečnosti získáme i to, co jsme ztratili, zbystřený smysl pro hodnotu času a neochotu časem plýtvat, nebo jej vynakládat na nicotnosti. Meditace vytříbí naše vnímání vlastního života. 

Meditace je pro nás tak důležitá tím, že nám pomáhá prožívat život jako proces celkového růstu. 

Smysluplný život se vyznačuje neustálým prohlubováním a zráním. 

Myslím, že není nic smutnějšího, než když člověku ubíhají léta života, aniž by se sám jakkoliv posunul, aniž by skutečně integroval svoji zkušenost. 

Meditace je důležitá, protože vede k tomu, co představuje první fázi každého růstu, k zapuštění kořenů. Tím, že každý večer a každé ráno meditujeme, věnujeme každý den tomuto zakořenění. Člověk jako celek začne růst, když zapustí kořeny ve svém nejhlubším, nejvnitřejším středu. 

Nemůžete se rozhodnout, že budete meditovat jen trochu. Můžete se rozhodnout meditovat a zasadit svůj život do skutečnosti. 

Cesta života bez omezení a hranic vyžaduje z naší strany oddanost ve smyslu závazku, že se ve svém životě budeme každý den vracet ke kořenům svého vlastního bytí, že budeme svůj život prožívat s pozorností, vytvářet v něm prostor, abychom mohli žít skutečně plně.

Zdá se, že se všichni bojíme závazku, říkáme si: "Když se oddám meditaci, nebudu moci dělat jiné věci"

Tato obava mizí v lásce vycházející nikoli z povrchu našeho bytí, ale z jeho hlubin. Všichni shledáme, že zkušenost meditace nepřináší omezení, ale svobodu.

Meditace nás učí, jak plně se musí každá část naší bytosti účastnit radikálního obrácení našeho života. Učí nás, že se této práci Ducha musíme oddat celým svým srdcem.  

Duše, smysly a duch se podobají potoku. Zaroste-li hustým býlím tužeb, duch jen stěží může plynout a život duše - tvorů pod hladinou zůstává skryt. Někdy však průzračný jas natolik zesílí, že se zarostlý potok náhle otevře. Ve smíchu a radosti plyne svobodný proud a v něm lze spatřit výtvory duše. Pohlédneš dolů a je to průzračné snění. Vtom se brány světla rozevřou. Vidíš dovnitř.

Rúmí